Článek
Tento mladík od příští sezóny nastoupí na univerzitu a zahraje si NCAA, čeká ho velký krok. Jde o prestižní záležitost, kde je kladen velký důraz nejen na samotný hokej, ale také na vzdělání.
„Hlavní podíl na tomhle má můj táta, který se mnou všechno absolvoval," děkuje syn, kterého cesta nekončí, naopak, stojí před velice konkurenčním prostředím. Organizace NCAA přijímá do ligy pouze amatéry, kteří nikdy neměli profesionální kontrakt a nebrali za hokej peníze.
Hráči si zde prodlouží juniorský hokejový život až do třiadvaceti let. Z NCAA se do slavné NHL hráči dostávají těsně před dovršením tohoto roku. Podle statistik collegehockeyinc.com se 78 procent hokejistů probojovalo do NHL, pokud hráli tři až čtyři roky za univerzitní mužstvo. Kdo strávil v tomto prostředí rok, prosadil se výrazně méně. „Pro mě bylo velmi důležité dokončit školu a mít titul," řekl pětadvacetiletý Nick Bjugstad z Floridy Panthers, který NCAA hrál tři sezóny. Nyní už má v NHL odehrálo 362 zápasů. Podobnou cestou by mohl jít i Štefka.
Proč jste se rozhodl vyzkoušet zahraničí?
První rok jsem šel jen na zkušenou, naučit se jazyk a poznat svět. Druhý rok přišla nabídka ze školy, tak jsem se o to začal více zajímat.
Řekněte jeden hlavní důvod, jde o spojení školy a sportu?
Ano. Systém, jakým jde skloubit školu a hokej v USA na nejvyšší úrovni není nikde jinde na světě. Věřím, že tohle je pro mě nejlepší možnost.
Takže jste musel projít i testy, aby vás přijali, je to tak?
Ano. Nejdůležitější testy jsou ACT nebo SAT. Jde o skoro stejný test, pouze jeden má více angličtiny a druhý zase matematiky, já dělal ACT.
Už dříve jste absolvoval kempy v Americe. Pokud byste měl poradit jiným, jak se na ně dostat?
Hráči mají agenty, ale jelikož já jdu hrát NCAA, tak ho mít nesmím. Mám takzvaného advisora, poradce, který mi pomáhá. Díky němu jsem se v minulosti dostal do kontaktu s různými týmy v USA, u kterých jsem absolvoval přípravu. Nakonec si mě vybrali Austin Bruins z NAHL.
Pro kluky z Česka, kteří nikdy nebyli v USA, bude určitě zajímavé porovnání zázemí se zámořím. Jaké máte vy zkušenosti?
V USA je to úplně jiné. Klub se snaží chovat k hráčům jako k profesionálům. Rozdíl je i u fanoušků. Na každý zápas chodilo nejméně tisíc lidí, nejvíce přišlo na zápas kolem čtyř tisíc diváků, to bylo fantastické.
Co tréninkové prostředí?
Led jsme měli jen pro sebe, posilovnu také. Skoro vždy jsme absolvovali dlouhé video den před zápasem a v play off to bylo každý den minimálně hodinu, pořád dokola.
Překvapilo vás něco?
Určitě rychlost a menší kluziště. Je to tam opravdu hrozně rychlé.
Hokej je pro mnohé vysněným zaměstnáním, jak to je u mladých hráčů v USA?
V USA každý kluk, co hraje juniorský hokej, tak je finančně motivován, ale spíše tím, že chce získat stipendium na školu, které by si rodina jinak nemohla dovolit zaplatit. Někteří kluci dokonce hrají hokej jen, aby se dostali někam na školu a trošku jim tento sport pomáhá při placení školy a po studiu jdou rovnou do práce.
Samotný trénink a hokej je jedna stránka, jak stále se rozvíjejícího hráče ovlivňuje život mimo mantinel - internát, studium, příbuzní?
Samozřejmě, že výrazně. U sportovce jde hlavně o dobrou stravu a kvalitní spánek. Bohužel znám pár případů, kdy kluci byli na internátu, nebo na hotelu a málokdo z nich nyní ještě hraje.
Jaké máte plány do budoucna?
Teď musím mít dobrou první sezónu na univerzitě a po první nebo druhé se chci probojovat na NHL kemp.
