Článek
Jak se hokejovému trenérovi pracuje v Bělorusku?
Tlak je obrovský, myslím, že trenéři z extraligy si to vůbec nedokážou představit. Hodně dlouho trvá, než se na tréninku dočkáte nějakých výsledků, a psychicky méně odolný trenér tam nevydrží. Na druhou stranu si hráči příliš nedovolují a věří tomu, co dělá trenér. Kvalita není taková, i mentalita hráčů je odlišná, ale řekl bych, že mi to tam sedí.
V čem je mentalita Bělorusů odlišná?
O hokeji uvažují jinak. Pořád chtějí kombinovat, nehrají do těla a mnohdy raději místo zakončení ještě přihrají. Problém je i v malé konkurenci. Když hráče propustíte, okamžitě ho vezme jiný klub. Nemají potřebu na sobě pracovat. Jsem překvapený, že kluci nemají žádné cíle. Stačí jim, že jsou v lize, mají postavený barák a berou slušný plat.
Jak s hráči komunikujete? Rusky?
Učil jsem se ještě ve škole, tenkrát jiná volba nebyla. Už v NHL jsem Rusům překládal a znovu jsem ruštinu oprášil při angažmá v Kyjevě. A i když od maturity už uteklo dost vody, tak jsem se teď do toho každodenní komunikací dostal hodně rychle. Lépe se mi s hráči pracuje, když s nimi můžu mluvit v jejich jazyce. V angličtině by mě nepochopili.
Je něco, co v Bělorusku postrádáte? Přece jen je to země s diktátorským režimem.
Je to komunismus, to je jasné. Už skoro dvacet let tam vládne Lukašenko, ale je tam pořádek, lidé mají práci, i když ne za velké peníze. Nejsou tam vidět bezdomovci. Je to i moje životní zkouška, ale mě to baví. Rodina je spokojená, děti se naučí zase jiný jazyk.
Proti sousednímu Rusku alespoň nemusíte cestovat na zápasy takové dálky.
To není až tak pravda. Jezdíme i sedm set kilometrů a hlavně po nekvalitních silnicích, takže jedeme někdy klidně osm až deset hodin. Ale dva roky jsem trénoval v Rakousku a jezdili jsme do Slovinska na zápas jedenáct hodin a hráči se s tím vypořádali.
Dokážete si představit, že byste tam zůstal natrvalo?
Jsou země, kde neuvažuju o tom, že bych tam žil, a Bělorusko je jednou z nich. Rád se vracím domů, do Česka, do Ostravy. Jsem tam za prací, a tak to bere i rodina.
Jak často se teď dostanete domů?
Rodina je několik týdnů doma, teď zase budeme všichni asi měsíc a půl v Bělorusku. Domů se dostanu vždycky, když je odvážím nebo pro ně jedu. Manželka má svou práci, děti nechceme vytrhávat ze školky v Česku. Jinak bychom tam byli asi celou sezónu společně.
