Článek
"Měla jsem v plánu tady v Londýně získat zlato a pak skončit, ale nechci končit s bronzovou medailí. Takže možná bodu přemýšlet o Riu," prohlásila Isinbajevová. Třicetiletá favoritka zdolala v Londýně 470 cm, o pět méně než vítězná Američanka Jennifer Suhrová a stříbrná Kubánka Yarisley Silvaová.
Ještě v dubnu Isinbajevová uvedla, že do dvou let skončí, protože ji ubíjí neustálý tréninkový dril. Teď je rozpolcená. "V současné době se mé rozhodování mění každý den. Jeden den si říkám, že skončím, a když se probudím druhý tým, chci pokračovat," usmívala se Isinbajevová, která na minulé olympiádě v Pekingu triumfovala ve světovém rekordu 505 cm a o rok později své maximum ještě o centimetr vylepšila.
Pak ale následoval ústup ze slávy vinou zranění i slabší formy, který vyvrcholil roční závodní pauzou. Před olympiádou se ale jediná žena, která kdy zdolala pětimetrovou hranici, vrátila opět na vrchol a chystala se útočit postupně až na 510 cm. V únoru ve Stockholmu překonala osmadvacátý světový rekord v kariéře, když v hale skočila 501 cm. Na mistrovství světa v Istanbulu pak získala čtvrtý halový titul a své první velké zlato od triumfu v Pekingu.
Jenže její přípravu na vystoupení v Londýně v květnu narušilo zranění stehenního svalu na levé noze. "Nemohla jsem běhat nebo skákat dva měsíce, nemohla jsem se účastnit mítinků. Byla jsem v Sotteville a Monte Carlu, ale to nestačilo. Nemohla jsem riskovat, že se zranění zhorší. Pro mě je vlastně tento bronz jako zlato," podotkla.
Přišla však o šanci stát se první ženou, která by vyhrála na olympiádě třikrát za sebou stejnou atletickou disciplínu. "Zranění jsem doléčila, ale neměla jsem žádný čas se na Londýn připravit. Zbývalo jen deset dnů a za tu dobu je těžké něco změnit," dodala Isinbajevová.
