Oštěpař Veselý: Nechci to zakřiknout, ale lepší formu jsem neměl

Tak daleko letos nikdo nehodil. Krátce poté, co devětadvacetiletý oštěpař objal bronzovou překážkářku Zuzanu Hejnovou, tleskal tradičně zaplněný Olympijský stadión dalšímu českému atletovi. Za jeho osobní rekord 88,34 m a suverénně nejdelší hod kvalifikace.

„Kdyby to takhle vyšlo ve finále, bylo by to super," usmíval se svěřenec Jana Železného. „Nikdy jsem neměl lepší formu, i na trénincích je to vidět. A tenhle výkon mi zvýší sebedůvěru," pochvaloval si, že mírný útlum v období kolem mistrovství Evropy přešel v pravý čas do parádní fazóny. Vždyť před měsícem v Helsinkách do finále proklouzl s velkými problémy, tady kvalifikační limit zdolal o více než šest metrů!

Jenže Veselý není mužem velkých slov. Ví, že v disciplíně, kde má rozhodující slovo technika, nelze dělat žádné předpovědi. „Nechci to zakřiknout, ale i při velké formě se dá závod pokazit," ví.

Veselého kvalifikace, to musel být pořádný strašák pro jeho soupeře v čele s Norem Andreasem Thorkildsenem, který chystá útok na vyrovnání Železného bilance v podobě třech zlatých olympijských medailí. Rodák z Hodonína je ale typem závodníka, kterého velké akce nesvazují, vždyť osobní rekord si hodil i na své druhé olympiádě. A ještě může přidat.... „Možná si někdo bude říkat, že jsem přijel dobře připravený, ale soupeři vědí, že se rozhoduje až ve finále," říká.

Veselému se vybavila paralela se závodem jeho kouče. „V Soulu také vyhrál kvalifikaci o čtyři metry a ve finále měl pak smůlu," připomíná. V roce 1988 Železného obral o zlato posledním pokusem soutěže Fin Tapio Korjus. O pouhých šestnáct centimetrů.

„Smůlou" v podobě stříbra by ale Veselý rozhodně nepohrdl. „To bych určitě považoval za úspěch, vždyť žádnou olympijskou medaili nemám. Také záleží, jak se bude celá soutěž vyvíjet. Pokud dobře a nedopadne to na první místo, může být člověk zklamaný, že v tu chvíli mohl dosáhnout na víc," přemítá.

Od zmiňovaného Soulu byl na každé olympiádě český oštěpař ve finále. Pětkrát Železný, teď podruhé Veselý. „Honza mi pogratuloval k osobáku, ale moc jsme to neprožívali. Říkal, že to nebylo technicky špatné, ale teď abych si šel odpočinout," tlumočil trenérovo hodnocení.

Kvalifikaci a finále oddělují v Londýně nezvykle dva dny volna. „Asi si udělám výlet do města, domlouval jsem se s Lukášem Melichem, že někam zajedeme, ale nic velkého," říká Veselý. „A v pátek si určitě půjdu zaběhat, záležet bude i na pocitech. Teď už nemůžete nic získat, jen ztratit. I kdybych tu teď nic nedělal, tak se nic nestane," dodává.

Jenže pokud by nic nedělal, zbytečně by mu hlavou kolovaly myšlenky, že má možná životní šanci. „Určitě si to spojujete. Nikdy jsem si nepředstavoval, že v takové roli pojedu na olympiádu. Pak jsem si nepředstavoval, že hodím takhle daleko v kvalifikaci. Určitě je to životní šance, která by se měla využít," uvědomuje si Veselý. Jestli se mu to podaří, ukáže sobotní večer.