Článek
Z tak dlouhého pobytu na jednom místě jste měla trochu obavy. Jak jste to zvládla?
Zjistila jsem, že to má víc výhod než nevýhod. Člověk toho natrénuje mnohem víc, než když se to kouskuje, navíc si nepřijde tak v presu, když se objeví nějaký zdravotní problém, dá se vymyslet náhradní program.
To byl i váš případ?
Hned po příletu mě začala bolet achillovka, čtrnáct dnů jsem nemohla běhat. Ale Honza má velké zkušenosti, tak mi vymyslel trénink, že jsem nad tím ani neměla čas přemýšlet. Pobyt byl příjemný i tím, že za mnou v polovině přijel přítel Lukáš a měla jsem na deset dnů volno.
Co vás mimo stadión nejvíc zaujalo?
Byli jsme v Kapském městě, tam bych se hned vrátila. Úžasné výhledy, moře, bílé pláže, za nimi vystupují hory… A krásné vinice, mají tam jedna z nejlepších červených vín. Čtyři dny jsme tam odpočívali a projížděli okolí, na plážích se procházeli i mezi tučňáky. Byli legrační, ti se mi líbili snad nejvíc. I tréninkové podmínky byly fantastické.
Česká oštěpařka Barbora Špotáková trénuje v Africe.foto: Fotoarchiv Barbory Špotákové
Takže nelitujete, že jste v Africe strávila téměř celé dva měsíce?
Když všichni říkali, jak je Afrika krásná, měli pravdu. Ale nesmím ji moc chválit, aby tam hned nejezdily davy. (úsměv) Když jsme přiletěli, visela na stadiónu česká vlajka, zařídili pro nás první poslední. Navíc jsme bydleli v takových chatičkách, ráno jsme mohli na verandu, což bylo mnohem příjemnější než trávit dva měsíce na hotelovém pokoji.
Ponorková nemoc tedy nehrozila?
Kluci měli většinou trénink jeden den, my ten samý druhý. Navíc na čtrnáct dnů přiletěla i další oštěpařka Irena Šedivá, tak jsme byli v šesti, což bylo příjemné zpestření. Ale smekám před klukama, že jsou ve 20 letech schopni každý den jen trénovat, jíst, spát a maximálně koukat na filmy. Jsou to extrémní profíci, musí se to projevit na výkonech. Ale je pravda, že občas ke konci už to byl stereotyp a člověk se těší se na blízké, zvlášť když v Africe už začínal podzim.
Jste na tom teď fyzicky i psychicky lépe než třeba před rokem?
Žádný problém nemám, nic mě netrápí, fyzicky jsem připravená dobře. Jen technika není ještě tak stabilní, musí se to ustálit. Jsem z toho trochu nervózní, když mi to nejde, ale pak třeba zničehonic hodím daleko. Ale trenér je v klidu, je přesvědčený, že to bude v pořádku. V závodech mi pomůže, už jen tím, když soupeřky uvidí, že Honza stojí za mnou.
Sezónu zahájíte 15. května menším závodem v německém Schwandorfu. Máte představu, co by vám při prvním závodě udělalo radost?
Rozhodně si nechci nic udělat. Bylo by pěkné začít jako vloni v Dauhá, kolem 66 metrů. Forma by pak měla ještě stoupat, když nebudou čtyři stupně jako teď…
Barbora Špotáková pozoruje buvoly při soustředění v Africe.foto: Fotoarchiv Barbory Špotákové
Už na Zlaté tretře se potkáte s vaší velkou ruskou rivalkou Abakumovovou. Ta si teď v jednom z rozhovorů pochvalovala, že na benchi v posilovně zvedne 140 kilogramů…
Vážně? Tak to je síla… Tolik by si přál dát i Petr Frydrych. Já klasický bench nedělám, takže to nemůžu porovnat, odhaduju, že bych zvedla tak polovinu. Ale bench není ukazatelem, co se dá převést na metry v oštěpu, to líp ukáže třeba trh, kde jsou zapojeny i nohy.
Čekáte, že pro vás bude největší soupeřkou nové sezóny?
To člověk netuší nikdy předem, jasněji bude po prvním závodě. Jsem zvědavá na Christinu Obergföllovou, která prodělala drobnou operaci, vloni se vyloupla Američanka Pattersonová, Slovinka Ratejová házela daleko. Určitě se objeví i někdo mladší.
Už vyhlížíte mistrovství světa v korejském Tegu? V Asii se vám vždy dařilo…
To je pravda, v Tegu jsem závodila na Univerziádě v roce 2003, tehdy jsem poprvé byla v Africe za Honzou Železným. Byl to jeden z nejhezčích atletických zájezdů, hodila jsem poměrně daleko, svědčilo mi podnebí. Hrozně ráda bych tam opět vyhrála. Kvůli sobě, lidem kolem mě i trenérovi, co do toho dává sto procent.
