Článek
Ale letos jste ještě nezaběhla čas, který by vás potěšil. I po nedělní výhře ve Štětíně jste byla spíše rozpačitá…
Byla jsem hodně naštvaná. Tréninkové časy byly přitom dobré, můžu se vymlouvat na hodně věcí včetně silného protivětru v první dvoustovce. Ale spíš jsem až moc chtěla. Nesmím být svázaná a musím běžet uvolněně, radostně, pak to půjde. Tak to u mě platí i při tréninku.
Jak se dá běžet radostně?
Stylem paní radové. Jak se plave, tak já musím běžet. Jako jsem to předvedla v Helsinkách.
Tehdy jste s překážkami začínala a získala evropské stříbro. Z Helsinek máte už tři roky platný i osobní rekord.
Letos jsem si řekla, že už ho musím stáhnout, i tréninky tomu napovídaly, ale teď se na to nechci soustředit. Na finále bude asi třeba běžet pod 55 sekund, ale já chci mít hlavně radost ze závodění. I když na výlet tam samozřejmě nejedu, Peking už mám stejně procestovaný. (úsměv)
Na olympiádu v roce 2008 ale asi nemáte dobré vzpomínky…
Já mám na všechny olympiády dobré vzpomínky. Měla jsem zranění kolene, tak jsem nedokončila víceboj a soustředila se na dálku, kde mi to nevyšlo. Pamatuju si, že jsem na víceboj vstávala ve čtyři ráno a šla ve vesnici na snídani, a jak už bylo na konci her, spíš už tam sportovci chodili na hodně pozdní večeře, což moc nepotěší. Ale stadión byl krásný, má devět drah, takže nikdo nepoběží v první. Těším se.
