Článek
Na olympiádě plánujete loučení s reprezentační kariérou, dovolí vám ze čtvrtfinále s Ruskami pohmožděné koleno nastoupit k pátečnímu zápasu o 5. místo proti Španělkám? Záleží na tom, co řekne doktor Vrba. Čtvrteční trénink mi sice nedovolil, místo toho nařídil klid a bolavé místo ledovat, v zápase bych se ale ráda objevila. Má pravá noha je v lékařské péči už delší dobu, nejdříve mě trápil zánět žil, proto tu celou dobu nastupuji s bandáží, a teď to koleno. Hned někdy ve třetí minutě jsem se snažila zblokovat ruskou rozehrávačku a vůbec nevím, co se s tím kolenem stalo. Prostě už patřím do starého železa...
Jste ve 34 letech skutečně nejstarší, ale stále klíčovou hráčkou týmu. Takže zkusíte přemoci bolest a hrát? Chtěla bych pomoci holkám, snad ten jeden zápas ještě vydržím. Irena Borecká slíbila, že mi půjčí ortézu, ale nevím, jak mi to s ní půjde. Za celou kariéru jsem vlastně s kolenem nikdy nic neměla.
Cítíte nostalgii, že přichází váš poslední zápas v národním týmu? Nechci si to nějak emocionálně připouštět. Chtěla jsem končit už po stříbru na loňském evropském šampionátu, nakonec jsem se rozhodla dotáhnout to až do olympiády, ale teď už je šance pro mladší. Já mám doma tříletou Elišku, ráda bych měla i další dítě, takže basketbalové starosti přenechám jiným a už budu jen vozit kočárek.
Byla pro vás čtvrtfinálová porážka velkým zklamáním? Spíš jsme byly na sebe naštvané, protože se nám nedařilo vůbec nic. Rusko má ale hodně silný tým, jehož výkonnost tu jde nahoru, a pokud zopakuje výkon z duelu s námi, tak jsem přesvědčena, že v pátečním semifinále hodně potrápí Američanky. My s ním můžeme hrát jedině ve vrcholné formě anebo když má špatný den. Ani jeden případ ve čtvrtfinále nenastal.
Proč jste vůbec neměly šanci na úspěch? Ujel nám začátek, první čtvrtina se skóre 6:19 byla děsivá a bohužel jsme se do zápasu nedostaly. Nenašel se nikdo, kdo by za to zatáhl a družstvo se zvedlo. Prostě jsme se nechytily v žádné herní činnosti. Měly jsme špatnou střelbu za tři body, soupeřky se snadno prosazovaly pod košem, přeskákaly nás i v doskocích. Raději ani nechci přemýšlet nad tím, kdy jsme naposledy na mezistátní scéně daly jen 49 bodů.
Má družstvo ještě dost motivace i sil pro zápas o pátou příčku? Páté místo by byl rozhodně velký úspěch, a pokud se nemýlím, i nejlepší výsledek ženského basketbalu od olympiády v Montrealu před 28 lety. Navíc Španělkám máme co vracet za tu smolnou prohru v úvodu turnaje, chceme se pomstít. Bude to veliký boj, pro úspěch je ale nezbytně nutné zahrát výrazně lépe než ve čtvrtfinále. Turnaj je především psychicky náročný, už jsme tu skoro tři týdny.
Dá se srovnat olympijská výkonnost reprezentace s formou, která vás přivedla loni na mistrovství Evropy až do finále? Nemyslím, že bychom v Aténách byly z formy, zejména proti Číně či Novému Zélandu jsme tu předvedly skvělé zápasy, ale na Evropě se nám hrálo asi lépe, protože jsme necítily takový tlak. Teď si možná někdo myslel, že po stříbře budeme mít medaili i z olympiády. Ale buďme realističtí, skončíme tu mezi šesti nejlepšími a to je podle mne cenný výsledek. Vždyť tu máme nejmladší tým, věkový průměr kolem 23 let kazím vlastně jen já.
