Článek
Neštípal jste se do ucha, jestli se vám to 3. místo nezdálo? Ani ne. Povedly se dva skoky a stačilo to.
Před závodem jste říkal, že po prvních pokusech na velkém můstku v téhle sezóně netušíte, jakou máte formu. Teď, před pokračováním seriálu v Norsku a pak v Harrachově, víte víc. Máte ji? Hrozně nerad na tohle téma mluvím. Jsem pověrčivý, a tak raději neplánuju. O víkendu jsou další závody, to je jediné, co mě zajímá. O budoucnosti nerad mluvím. Nechci něco vykřikovat dopředu. Zklamání pak bývá dvojnásobné.
Dopřál jste si nějakou oslavu? Ne, hned večer jsme balili a jeli do Oulu. Ráno jsme pokračovali do Norska. Trénujeme v Lillehammeru a v půli týdne zamíříme do Trondheimu. Zapřisáhlý abstinent sice nejsem, ale na oslavy bude čas až na jaře. A alkohol je tady dost drahý.
Textovek bylo asi šedesát
Co blízcí? Gratulovali? Textovky jsem nestačil počítat, bylo jich snad šedesát.
Na severu je to v zimě ponuré, čím se tam kromě skoků bavíte? Mám tu počítač, můžu se dívat na filmy. Nějak to přečkám. Ale ani se nedivím, když se říká, že je tu dost alkoholiků. V deset se rozednívá, ve dvanáct už zase stmívá. Je to zvláštní.
Co s vámi vlastně po nevýrazné předešlé sezóně nový slovinský trenér týmu Vasja Bajc udělal? Asi to nejlepší, co se udělat dalo, ale těžko se to popisuje. Hlavně se zklidnila situace proti minulým letům. Nemusím se starat o nic kolem. Víc to funguje.
Je Bajc přísný, nebo spíše kamarádský trenér, s kterým třeba jdete i na pivo? Má značný respekt, ale je pohoda.
Loni před sezónou jste přestavoval byt ve Frenštátu. Čím jste přípravu zpestřil letos? Rekonstrukce ještě neskončila. Když je čas, tak jsem tam. Ale jsem už spíše takový stavbyvedoucí. Jen chodím kontrolovat.
Úvahy o konci kariéry Janda zahnal
Zůstal jste v kontaktu i s minulým trenérem reprezentace Davidem Jiroutkem působícím u Slovinců. Dělal jste něco jinak? S Davidem jsme přichystali individuální plán, na začátku přípravy jsem vyrazil za ním do Slovinska. Pak přišel Vasja, společně jsme to probrali a jsme na dobré cestě.
Je vám šestadvacet. Měl jste v kariéře slibné chvíle, ale taky to někdy nešlo. Nechtěl jste to zabalit tak jako řada dalších, kteří na chvíli zazářili a záhy zmizeli v propadlišti? Párkrát mě takové úvahy přepadaly, skoky pro mě ale vždycky byly velký koníček. Dokud to půjde, budu skákat. Někdo vydrží míň, někdo to zkouší dál, jako já. Jsem rád, že se to teď snad začíná vracet.
Jaké to vlastně je, živit se v českých poměrech na můstcích? Možná si někdo myslí, že jsme milionáři, avšak v Dukle máme průměrný republikový příjem. Ale už jsem řekl, hodně mě to baví.
Prémie padne na byt
Prémie 7000 švýcarských franků (cca 150 tisíc korun - pozn. red.) se asi náramně hodí... Padne to na byt. Taky jsem dost investoval do individuálního plánu.
Psychika je váš věčný problém? Jaký jste na ni našel recept? On to asi problém bude i nadále. Každý závod může být jiný.
Vychrtlí skokani nejsou podle pravidel ve výhodě jako dřív. Podle váhy se upravuje délka lyží. Jak na změnu reagovali ostatní? Ti extrémně lehcí dost nadávají, jiní to přivítali. Já jsem na hraně, nesmím shodit, jinak bych měl kratší lyže. Zatímco dřív se shazovalo, někteří teď nuceně zvedali váhu. Norové měli dost starostí. Třeba Pettersen prý potřebovat nabrat pět kilo.
Pro vás by kratší lyže byly velkým strašákem? Neuvítal bych je. Musel bych zkracovat o čtyři centimetry. To je při deseticentimetrové šířce jedné lyže celkem 80 centimetrů plochy. Ve vzduchu by to bylo znát.
Jak moc? Před sezónou jsem se trošku bál prodloužení z dvěstěpadesátosmiček o dva centimetry, ale teď mi to na nich začalo jít. Na velkém můstku to může dělat tři čtyři metry.
