Článek
Jak Dubovská přišla ke svým česko-slovenským kořenům? „Mamka šla studovat vysokou školu do Bratislavy, kde poznala mého otce,“ popisuje. Sama se narodila v Třinci, ale vyrůstala na východ od českých hranic. „V žákyních jsem reprezentovala Slovensko, až před pěti lety jsem začala jezdit za Česko,“ popisuje.
Za lepšími podmínkami
Na rozhodování o zemi, jíž bude reprezentovat, neměla moc vliv. „Takhle to vybral táta, já do toho nemohla moc kecat,“ směje se.
„Ale v Česku byly lepší podmínky, jezdily jsme na společná soustředění, kde byla sranda, celé to líp fungovalo,“ porovnává Dubovská, jíž otec stále trénuje. „Dělal skialpinismus, pak trénoval reprezentaci, byl i v Itálii a teď se věnuje mně,“ líčí lyžařka.
V dobách působení jejího otce u slovenské reprezentace také vzniklo lyžařčino přátelství s Veronikou Zuzulovou, vítězkou dvou závodů SP v minulé sezóně. „Od osmi let jsem s ní chodila na kopec, vždycky jsme měly super vztahy,“ vypráví Dubovská. Zuzulová se vloni vdala za svého francouzského servismana a kondičního kouče Romaina Veleze.
„Na jaře jsme se spolu bavily, že bych potřebovala hodně zlepšit fyzičku. Ona říkala, že se zeptá manžela, jestli bych nemohla přijet a pak jsem u nich byla dvakrát na tři týdny,“ vypráví.
Šest hodin dřiny
„Bylo to úplně něco jiného, než jsem znala. Myslela jsem, že na Slovensku trénuju tvrdě, ale tam jsem dřela šest hodin denně. Byl super zážitek trénovat s třetí nejlepší slalomářkou světa,“ nadšeně popisuje.
Efekt přišel brzy, hned při prvním závodě Světového poháru v Levi. Už po nečekaném postupu z prvního kola s číslem 64 přišla Dubovské smska od její momentálně zraněné kamarádky.
„Psala mi, jak je hrdá, že jsem to dokázala. A radila mi, abych jela i druhé kolo naplno a moc nad tím nepřemýšlela. To úplně nevyšlo, podjela jsem jednu branku, ale i tak jsem měla radost z prvních bodů, ty zkušenosti se budou hodit,“ těšila se z 28. místa.
