Článek
Barbora Hermannová při sportovní aktivitě s partnerem Janem Mickou.
Rodačka z Ostravy se s o čtyři roky mladším reprezentantem v plavání seznámila minulý rok při olympijských hrách v Riu. „Chodit jsme spolu začali ale až o Vánoce," vypravuje Hermannová.
První měsíce vztahu prožívali často v odloučení a v kontaktu byli jen prostřednictvím telefonu. Zatímco Hermannová putovala se Slukovou po světě za přípravnými kempy a turnaji, Micka se věnoval tréninku v Itálii.
Potkali se na Floridě
„Ale měli jsme docela štěstí, že jsme se potkávali. Třeba když jsme byli na Floridě, Honza byl na kempu s Italy hned ve vedlejším hotelu. Když jsem později zase letěla na turnaj do Poreče, udělala jsem si zastávku v Římě a navštívila ho v tamním olympijském centru," popisuje Hermannová, že kalendář obou sportovců nebyl tak nabitý, aby se vůbec nepotkali.
„Docela dlouho jsem žádný vztah neměla. Je pro mě teď změna, když jsem doma a nejsem sama," lebedí si Hermannová. „Můžeme si popovídat o čemkoliv. Samozřejmě je naším častým tématem sport. Honza má vždycky nějakou příhodu, kterou mi rád řekne. Je dobrý vypravěč. Navzájem se podporujeme a dodáváme si kuráž a energii při závodech a turnajích. A když je potřeba, umí mě utěšit a povzbudit," vykládá Hermannová.
Zatímco Micka je českou jedničkou a držitelem rekordů na 800 i 1500 metrů volným způsobem, jeho partnerka patří do nejlepšího českého dua plážových volejbalistek. „Ale nesoupeříme spolu, kdo je lepší ve svém sportu," směje se Hermannová.
Plave obstojně
Kdyby došlo na pomyslné prohození sportů, úspěšnější by asi byla ostravská rodačka. „Plavu docela obstojně. Honzu jsem chviličku viděla hrát beach. No a asi to budeme muset potrénovat," culí se Hermannová.
Pochvaluje si, že má partnera ze sportovního prostředí. „Neumím si představit život s někým, kdo jen sedí za počítačem nebo u televize. Kluk, který má jako koníčka počítačové hry, nesportuje, nemá rád lidi a společnost, to není nic pro mě. Já potřebuji akci, sport a kontakt s lidmi," říká Hermannová.
„K pohodě potřebuji rodinné zázemí, ale současně jsem společenská. Honza mi rozumí a má to dost podobně," pochvaluje si Hermannová. „I když netrénujeme, trávíme čas pohybem. Vyrazili jsme na squash, byli jsme na kole nebo mě bere na procházky. Já prostě neumím jen sedět na zadku," vypravuje Hermannová, že život s českou plaveckou jedničkou je pro ni výhrou.
