Hlavní obsah

S kreslířem Urbanem už bratři Brožové saně neřeší. I když ho mají v rodině

Praha

Když Lukáš a Antonín Brožovi o víkendu v Oberhofu dosáhli šestým místem na mistrovství Evropy na svůj životní sáňkařský výsledek, po chvíli jim přišla textová zpráva. „Psala Inka Urbanová, že nám s manželem gratulují,“ říká Lukáš Brož.

Foto: Ivana Roháčková

Sáňkař Lukáš Brož

Článek

K rodině Petra Urbana, účastníka dvou olympiád na saních a také kreslíře a autora populární postavičky Rudy Pivrnce, mají blízko. A nejen tím, že rovněž pocházejí ze Smržovky, Mekky českého sáňkařského sportu… Lukáš má s Urbanovou dcerou dvouletou Melanii. „Zrovna teď byla s mámou sáňkovat a říká, že chce být jako táta,“ usmívá se Brož.

Řídí oba společně

Se sedmnáctinásobným mistrem republiky Urbanem si toho o saních navyprávěli spoustu. „Když jsme s Markétou začali chodit, nic jiného jsme neřešili. Teď už to tolik neprobíráme. Když se vrátím domů ze závodů, spíš si chci pročistit hlavu,“ říká Brož.

Sedmadvacetiletý Lukáš jezdí na reprezentační úrovni s o dva roky mladším sourozencem už dvanáct let. „Je výhodou, že se známe tak dobře. Přemýšlíme za sebe, není den, kdy si nevoláme, hrajeme spolu fotbal i volejbal,“ říká Lukáš Brož, jenž na saních jezdí nahoře. „Ale není to tak, že spodní by byl jen jako pytel cementu, řídíme oba dohromady,“ ujišťuje.

Kdyby se prohodili, nedopadli by dobře. „Já mám asi 190 centimetrů, brácha 175, máme tak i uzpůsobené saně,“ popisuje Lukáš. „Brácha mi kouká na helmu, přese mě nevidí a říkal, že už by ani nemohl jet, kdyby na cestu viděl. Já bych zase byl nesvůj, kdybych neviděl,“ usmívá se.

V létě lustry, přes zimu sport

Oba jsou na poloviční úvazek v Dukle, pracují i v rodinné firmě. „Děláme kovoobrábění, komponenty na lustry. Ale hlavně přes léto, kdy vstaneme v šest a jdeme pracovat,“ vypráví.

Přes zimu mají prioritu saně a snaha, aby k Turínu 2006 přidali další olympijskou účast. „Vancouver nám unikl, zkazili jsme kvalifikaci, ale to nás nakoplo směrem k Soči,“ vypráví Lukáš Brož. Dráhu, kde se za rok bude bojovat o medaile, si vyzkoušeli mezi prvními.

„Pozvali na homologaci tři dvojice, tři jednotlivce a tři ženy. Proč vybrali zrovna nás? Když budu upřímný, také jsme čuměli jak blázni. Říkali, že to je za odměnu, ale moc jsme nevěděli, za co,“ usmívá se. „Každopádně jsme si toho hodně vážili,“ ujišťuje.

Reklama