Článek
Poslední rozloučení s legendárním hokejistou Jaroslavem Holíkem, který zemřel před týdnem ve věku 72 let, se konalo 24. dubna v Jihlavě.
Poslední rozloučení s legendárním hokejistou Jaroslavem Holíkem, který zemřel před týdnem ve věku 72 let, se konalo 24. dubna v Jihlavě.
Poslední rozloučení s legendárním hokejistou Jaroslavem Holíkem, který zemřel před týdnem ve věku 72 let, se konalo 24. dubna v Jihlavě.
Pohřbu se zúčastnili mj. Holíkovi bývalí parťáci z Dukly Suchý, Augusta, Hrbatý či Šmíd i někdejší kolegové z reprezentace Černý, Horešovský, Pospíšil, Farda, Kochta a Meixner. Mladší generaci zastupoval Robert Reichel a mezi smutečními hosty nechyběli ani trenéři Stanislav Neveselý a Alois Hadamczik.
„Mám na Jardu jen ty nejlepší vzpomínky. Škoda že už není mezi námi. Byl to vynikající hokejista a férový člověk," tvrdil Jan Suchý, který byl dlouholetým Holíkovým spoluhráčem v Dukle i národním mužstvu. „Měl buldočí povahu, díky níž překonal skoro všechny překážky. Když jsem se s ním kdysi v Itálii vsadil o dva a půl tisíce korun, že neuběhne maratón, prohrál jsem. Nevěřil jsem, že by mohl těch 42 kilometrů zvládnout, ale on to dokázal," říkal Suchý i po letech obdivně.
Jan Hrbatý občas nastupoval v jihlavském týmu po boku Jaroslava Holíka na pravém křídle elitního útoku Dukly. „Spolupráce na ledě s ním byla skvělá. A v kabině to byl rozený lídr. Uměl mužstvo vyburcovat," cení si i po letech. „Jarda si nikdy nebral servítky, pokaždé udělal to, co považoval za správné. I kvůli tomu jsme ho všichni uznávali," tvrdí Hrbatý, jehož trochu mrzí, že v posledních letech života Holík poněkud na jihlavský hokej zanevřel. „Už s námi moc nechodil posedět a zavzpomínat."
Na Holíka vzpomínali i tehdejší soupeři
Holíka si mimořádně váží i hráči, kteří byli v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století hlavními rivaly Jihlavy v boji o mistrovský titul. „Na ledě jsme se mydlili hlava nehlava. Ale mimo stadión jsme byli nejlepší kamarádi," prozradil bývalý útočník Komety Josef Černý. „Jihlavští a brněnští fanoušci se tehdy nesnášeli, ale my hráči jsme mezi sebou vycházeli velmi dobře," pamatuje si.
V národním mužstvu si Černý s Holíkem v jedné formaci moc často nezahrál. „Když ale sem tam zaskočil v našem útoku za Ríšu Fardu, pokaždé jsem obdivoval, kolik práce odvedl. Vedle něj jsem se mohl po ledě jen vozit," usmíval se Černý. „Byl to urputný bojovník, který dokázal zmlátit Rusa, Američana i Kanaďana. Nebál se vůbec nikoho."
Za Spartu nastupoval proti Holíkovi útočník Jiří Kochta. „V ligových zápasech jsme si samozřejmě nic nedarovali. V reprezentaci jsme si ovšem dokázali maximálně vyhovět. Můj největší zážitek s Jardou je pochopitelně spojený se světovým šampionátem v roce 1972 v Praze, kde jsme po 23 letech vybojovali zlaté medaile. A Jarda vstřelil v klíčovém utkání Sovětům rozhodující gól," vybavil si Kochta, který strávil s Holíkem na začátku kariéry i tři sezóny na Vysočině. „Do Jihlavy jsem nastoupil na vojnu a Jarda byl můj mazák. Hodně jsem se od něj naučil, mám na to období nádherné vzpomínky," prozradil Kochta.
