Rubriky:

Běžkyně sobě

Ani bolest vám někdy nemůže zabránit vyhrát

29. května 2015 14:07 - Sommerda

Jaký byl můj letošní desetiboj na vlastní kůži? Letos mi přípravu nabouraly problémy s achilovkou, takže jsem byla na dráze podstatně méně často než na Fyzioklinice. Místo toho, abych vesele polykala kilometry na všech tempech a všech distancích, vypadal můj trénink takto: rázová vlna, tři dny klidu, trochu lehkého tréninku – alespoň obecnou vytrvalost a trochu polechtat rychlost, opět rázovka a znovu.

 

archiv V. Kadeřábkové-Březinové

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

Kdybych neměla naběháno ze zimní haly, nevím, z čeho bych zejména střední tratě vůbec dala. Beru s sebou tedy speciální bandáž, pár metrů tejpovacích pásek a regenerační válec. Počítám s tím, že poběžím spíše se ctí a ve zdraví, než honit výkony za každou cenu. Loni jsem vyhrála svou věkovou kategorii a byla druhá i celkově „bez rozdílu vah", letos si dávám za úkol se celkovým pořadím raději nezabývat. Na šedesátce běžím jak se zataženou brzdou, přece jen se o tu nohu bojím – čas 9,25 ale zase nebyl tak špatný.

Patnáctistovka také nedopadá špatně a 5:27 je dokonce o vteřinu lépe, než loni. Na čtyřstovce (66,55) téměř vyrovnávám loňský čas a zároveň i svůj osobák po čtyřicítce. Jsem za ním jen o 18 setin vteřiny. Mezi starty poctivě regeneruji – střídavé sprchy, nohy nahoru a k tomu válec, a musím přiznat, že dříve jsem to vskutku opomíjela. Večer jsem se ještě překonala a vlezla do nedalekého jezera. Ono když je ouvej...

Rozhovor duše s tělem

Nespalo se mi příliš dobře, místo sladkého spánku probíhá intenzivní rozhovor mezi hlavou, duší a všemi částmi těla. Nejvíc s těmi postiženými. Zapřisáhla jsem se, že jak přijedeme, opravdu si dám klid a vyléčím to tentokrát pořádně – jen když to ještě těch pár startů vydrží. A slib tentokrát splním. Vděčím tělu i všemu mezi nebem a zemí za ty výkony, které se mi zatím podařily. Druhý den na stovce dokonce překonávám osobák – samozřejmě ten po čtyřicítce a s ohledem na to, že sprinterkou specialistkou jsem byla ještě v minulém století. Sprinty ale mezitím vystřídaly maratony.

Čas 14:52 mne překvapil více než mile. Trojka je trochu provázená obavami. Přes dvanáct minut to prostě pro mě není běh. Letos jsem ji „šla", z tohoto pohledu opravdu jen šla, jen jednou. Tak si nastavím na hodinkách tempo na 11:59, a jedu jen podle tempomatu. Je mi jedno, že ztrácím za posledním – tento běh je dosti silný. Udržím a dobíhám za 11:54. Normálně by mne tyhle časy neuspokojily, ale letos jsem to neměla jak naběhat.

Co udělá osmistovka letos?

Nezbytná regenerace, po osmistovce se objednávám na masáž. Osmistovku mi predikce hlásila kolem 2:36, bylo z toho 2:34. Noha nebolí, ale podcenit se to rozhodně nedá. Dvoustovka bude do silné únavy na začátek třetího dne. Nervosvalová koordinace tu bere za své, je to zrádné a nevyzpytatelné. Předloni jsem si na ní natáhla sval, loni jsem ji prolétla pod třicet. Letos jsem ji prospala jak Šípková Růženka.

I přes poctivé rozcvičení si připadám jak praštěná kládou. 30,66. Hlavně ve zdraví. Blíží se pětka. Na tu se každý táhne, únava dělá své. Neběží se mi až tak špatně a po opatrném začátku se mi daří zrychlit a mírně stahovat některé soupeře, ale po dvou kilometrech se ozývá ta noha a tak sice tempo tolik neztratím, ale vyhledávám jakýsi „antalgický" běh, zkrátka takový pohyb, v němž to nejmíň bolí – s bídou to natlačím do cíle pod 21 minut.

Možná, že bych byla v cíli o dvacet vteřin rychleji, ale to mi je teď jedno. Odpajdám na výškařskou duchnu a jen doufám, že to nepraskne. Když s tím můžu aspoň trochu jít, hop s tím do studené sprchy a další regenerační kolečko. V kategorii vedu poměrně s přehledem, zbytek mi stačí prakticky jen odklusat. I celkově jsem v top ten. Vážně se těším na ten klid potom a počítám s tím, že pár týdnů vyměním běh nejvýš za kolo. Takhle jsem nikdy neuvažovala, takže to už muselo být... Kilometr průměrně, ale spokojená za 3:27. A zase v péči místních fyzioterapeutek.

Vzdát? To snad ne!

Vlastně už nyní vím, že i kdybych konečnou desítku vůbec neběžela, zůstala bych klasifikovaná v desetiboji a stále by mi to na vítězství v kategorii „40" stačilo. Jen nerada ale něco vzdávám a tak uvidím. Vyrazím volněji - a buď zrychlím, nebo dopajdám. Dopajdala jsem v čase o pět minut pomalejším, než na který bych nyní měla, ale celá. V celkovém pořadí to nakonec znamenalo šesté místo a součet 6638 bodů. Letos byla konkurence poměrně silná. Hned u bufetu beru pytlík s ledem, ani nejdu klusat. Při desítce téměř za 49 minut jsem vlastně už vyklusaná. I když v nejbližší době nechci běh ani vidět a čeká mne na Fyzioklinice léčení, už nyní se těším do Hranice na další ročník!

Další česká bednová umístění: Iva Podjuklová 3. (40), Martina Láníčková 1. (50), Míla Keprtová 1. (65), Pavel Šára 2.(40), Karel Binter 3. (60)
Vanda Kadeřábková-Březinová, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Běžkyně sobě

Filtr článků - Běžkyně sobě


Kalendář akcí

Kdykoliv prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 listopad 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce