Článek
Brno je vaším přímým konkurentem v bitvě o záchranu. Jaro jste plánovali začít na vlastním hřišti trochu jinak...
Rozhodně, s remízou nemůžeme být spokojení. Prohrávali jsme však a musíme být rádi, že jsme aspoň vyrovnali. Máme v týmu hodně mladých hráčů a někteří tíhu ligového zápasu neunesli. Oni si to ale postupně osahají, bude to lepší a lepší.
Zdá se, že vás trenér Petrouš poslal na hřiště jako spasitele.
To zase ne, ale když jdete na hřiště a prohráváte 0:1, nemůžete mít jiný úkol, než dát aspoň jeden gól a vyrovnat.
Před startem jara se z Edenu neslo, že Slavia má většího ducha než na podzim. Nebylo to přece jen trochu přehnané?
Mužstvo kvalitu má a já věřím, že se to otočí a zase začneme vyhrávat. Po zimní přípravě jsme všichni měli dobrý pocit. I proto je škoda, že se nám hned první zápas nepovedl.
Nemáte obavy, že domácí ztráta bodů může přebít vydařenou zimní přípravu?
Věřím, že ne. Poučíme se z toho. Bylo by smutné, kdyby po zápase zmizela bojovná nálada, která tu po přípravě byla.
V sobotu slavíte 35. narozeniny. To už jste skoro dospělý...
Já si na oslavy nepotrpím. Do kabiny dám občerstvení, to mě nemine. Jinak posedíme jen v rodinném kruhu. Ono není co slavit. Kdyby mi bylo dvacet, tak jo, strašně to letí...
Jak dlouho vlastně ještě chcete hrát?
Smlouva mi končí v létě a zatím to neřeším. Buď to zabalím a skončím, nebo tady bud pokračovat. Jiná varianta není.
V mužstvu je spousta mladých hráčů. Jak s nimi vycházíte?
Když si vzpomenu na své začátky v Bohemce, tak třeba k brankáři Šimurkovi jsem s úctou vzhlížel. Dnes je to úplně jiná generace, ale není problém. Trenéři dobře vědí, koho si vybrali, spolupráce s juniorkou tady funguje.
