Článek
Celý život jste si vydělával fotbalem, zato teď…
Jsem táta na plný úvazek. Mám dva syny, čerstvých pět a osm let, starám se o ně od oběda do večera. Když jsem před rokem skončil v akademii Salcburku, byla to jasná volba. Chtěl jsem mít na kluky čas v době, která je v životě dětí jen jednou. Nechtěl jsem mít černé svědomí, že jsem něco propásl.
Zvládáte roli táty v domácnosti?
Funguje to báječně, naučil jsem se spoustu nových věcí. (usmívá se) Dává to smysl i mojí ženě, otevřeli jsme jí kadeřnické studio. Kdybych zůstal ve fotbale, logisticky by to nám nevycházelo, kluci by neměli potřebný servis.
Mimochodem, jak s nimi mluvíte? Německy?
Snažím se i slovensky, aby rozuměli taky mým rodičům. U staršího je to snazší, strávil dva roky v Praze. S mladším je to složitější, ale znáte to: kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.
Jak dlouho ještě budou mít tátu doma?
Minimálně do léta. Teď od fotbalu odpočívám, ovšem pokud za pár měsíců přijde zajímavá nabídka, můžeme se o tom pobavit. Každopádně nejbližších pár let budeme mít stabilní domov v Salcburku, kde je nám dobře.
Čím vám učaroval? Přišel jste tam v roce 2009 ze Slavie a třikrát vyhrál rakouskou ligu.
Narodil jsem se v Ružomberku pod Tatrami – a tady máme Alpy. Salcburk je relativně malé a kompaktní město, vyhovuje mi víc než třeba Kolín nad Rýnem, kde jsem hrál dva roky. Hodně máme rádi i Prahu, ale když jsme se rozhodovali, kde po mojí kariéře zůstaneme, z praktických důvodů to vyhrál Salcburk. Bydlí tady ženina část rodiny, i proto jsme si před lety řekli: „Pojďme to tu zkusit.“
V Salcburku jste navíc tři roky pracoval v akademii tamního Red Bullu.
Skvělá zkušenost! Akademie je špičková, kluci mají maximální komfort. Já byl nejdřív v trenérském týmu u U12 a pak u osmnáctky. Tohle je vlastně nejdůležitější kategorie, dneska jsou kluci mezi šestnácti a osmnácti roky nejcennější zboží na trhu.
Tipnete si, kolik z nich se dostane do áčka mistrovského Salcburku?
Někteří už tam jsou, což mi dělá obrovskou radost. Můžu si říct: „Byl jsi u toho, Dušane.“ Procento hráčů, kteří zvládnou poslední krok z mládeže do dospělého fotbalu, je nízké. Fotbal je v tomhle nekompromisní, ale za nás to bylo stejné.
Můžete si vůbec ve volnu jít zakopat? Během kariéry vás přibrzdily trable s kolenem a musel jste skončit už ve dvaatřiceti.
Kamarád Jozef Janík mě loni naverboval do Hřebče, což je divizní klub kousek od Kladna, a…
Promiňte, že vás přerušuju, ale musím ocenit vaše skvělé české ř.
Díky. V létě jsem se tři týdny snažil intenzivně běhat a trénovat, ovšem další dva měsíce jsem z toho měl problémy s kolenem. Teď se zkouším postavit zpátky na nohy, abych do toho jednou mohl v divizi dát sto procent. Přešlapovat za lajnou není můj styl.
A co třeba exhibiční silvestrovské derby s legendami Slavie a Sparty?
Nebráním se tomu, na chvilku by asi nebyl problém. Od slávistické staré gardy mi pořád chodí pozvánky na charitativní zápasy: říkám si, že kdyby bylo koleno v pořádku, v červnu nebo červenci si s klukama rád půjdu ťuknout. Ego je nastavené tak, že by to ještě na hřišti šlo. Uvidím, jestli mi to tělo dovolí.
Se Slavií máte úchvatnou bilanci: pět sezon, tři tituly. Jsou mistrovské mejdany vaší nejsladší vzpomínkou?
Za tituly jsem rád, ale s nostalgií vzpomínám na každý den strávený v Praze. Pamatuju ještě časy v provizoriu na Strahově, než se otevřel nový stadion v Edenu. Poznal jsem spoustu fajn lidí, měli jsme zajímavou česko-slovenskou komunitu.
Čím to, že jste byli úspěšní i v těžkých časech, kdy měl klub finanční problémy? Někdy jste neviděli výplatu i tři měsíce, což je z pohledu dnešní luxusně zabezpečené Slavie těžko představitelné.
Měli jsme super partu a leccos jsme dokázali překousnout, i peníze šly bokem. Nevím, jak bych to bral, kdybych byl třicátník jako tehdejší mazáci Patrik Gedeon nebo Lukáš Jarolím, ale dvacetiletému faganovi Šventovi to bylo celkem jedno. Věděl jsem, že výplatu někdy dostaneme. Mnohem víc jsem řešil výhry, abychom v lize skončili co nejvýš a dostali se do pohárů.
Což se dařilo.
Krásné časy… Tenkrát v roce 2005 jsem byl čerstvě dospělý člověk a z malého Ružomberku jsem šel za štěstím do Prahy. Fanoušci mě měli rádi a moje sebevědomí rostlo. Nepřestávám děkovat bohu, že jsem mohl tuhle superúspěšnou Slavii zažít. Vlastně dvakrát, když jsem se tam vrátil z Kolína a byl u titulu v éře trenéra Šilhavého.
Brzy nato jste s velkým fotbalem skončil. Jak moc hořké bylo odejít dřív, než jste chtěl?
Bral jsem to realisticky. Už jsem měl prvního syna a zdraví pro mě bylo priorita číslo jedna. Děsila mě představa, že se budu trápit na masérském stole a něco si vyčítat. Ve finále bylo snadné říct si, že skončím. Stál jsem si za tím, rodina a zdravotní stav mi to ulehčily.
Je váš život po životě stejně pestrý, jako když jste hrával?
Život mě baví pořád stejně, jen to všechno nějak rychle utíká. Vážně mi bude příští rok čtyřicet? Nějak si nestíhám uvědomovat, co se děje, s dětmi je všechno hodně rychlé. Nedávno jsme se byli po osmi letech podívat v Kolíně nad Rýnem, což mi taky připadalo jako překvapivě dlouhá doba.
A v Edenu jste byl naposledy kdy?
V březnu. Byli jsme s rodinou v Praze a vzal jsem svoje kluky na stadion. Mrkli jsme do kabiny, do tiskového centra, do klubového muzea… Synkům se to líbilo, oba pomalu začínají hrát fotbal. Zašli jsme i do fanshopu, který byl docela probraný. Je vidět, že zájem o fotbal v Česku roste.
Liga baví i díky napínavým dostihům mezi mistrovskou Spartou a Slavií, která naposledy vyhrála titul před třemi roky. Jak dopadne nedělní hit v Plzni?
Favorizuju Slavii, i když si dobře pamatuju, jak to v Plzni bývá náročné. Viktoria ve čtvrtek hrála čtvrtfinále Konferenční ligy, zatímco slávisté měli týden volno, ale na to bych se neohlížel. Všichni jsou na nahuštěný program zvyklí, rozhodne se na hřišti. Věřím, že s dobrým koncem pro Slavii.
Bude i po víkendu první?
Doufám v to. A nejen kvůli tomu, že moje srdce navěky zůstane sešívané.
Proč ještě?
Když se na to podíváte bez emocí, zjistíte, že Slavia na jaře hraje bez velkých výkyvů a kolísání formy. Neztrácí body, dostává málo gólů a naučila se být trpělivá. Po zimním přestupu z Plzně se chytil brankář Staněk a dlouhodobě se mi líbí práce trenéra Trpišovského. Ale pozor, ještě není konec. I v nadstavbě se může hrát o titul až do poslední chvíle, snad se zlatou tečkou pro Slavii.
