Nostalgie po letech: Plzeň a pohárový rekord. Hráli jsme bez nervů, vzpomíná Darida

„Fantastické vzpomínky. Dodneška si považuju, že jsem mohl být u přerodu Plzně z hokejové na fotbalovou,“ poví kouč Karel Krejčí, jenž tenkrát asistoval Vrbovi. V roce 2011 v Plzni slavili historicky první titul a ochutnali nablýskanou Ligu mistrů. A rok nato přišlo skvostné tažení v Evropské lize: tým z města čtyř řek vyhrál skupinu s Atlétikem Madrid, portugalskou Coimbrou a Hapoelem Tel Aviv.

Mimochodem, Krejčí u toho málem chyběl. V létě dostal nabídku z Českých Budějovic, poprvé v kariéře mohl být nastálo hlavním trenérem ligového týmu. Ovšem když Plzeň postoupila přes Lokeren do základní skupiny Evropské ligy, uctivě poděkoval a zůstal ve Štruncových sadech. „Nechtěl jsem u toho chybět,“ řekne po letech.

„Upřímně, trochu mi ty zlaté roky v Plzni splývají. Hráli jsme strašně moc velkých zápasů a celou dobu jsme byli úspěšní. Když jsem si to teď projížděl na internetu, znovu mi došlo, co jsme všechno dokázali,“ vykládá záložník Vladimír Darida, jemuž na podzim 2012 bylo dvaadvacet.

A další jména? Svérázné plzeňské partě šéfoval originální špílmachr Pavel Horváth, góly střílel dnešní asistent Marek Bakoš a v brance čaroval Matúš Kozáčik, jenž ve Viktorii trénuje gólmany. Plzeňským fanouškům se zalesknou oči, když dojde řeč na tehdejší obranu: Marián Čišovský ve čtyřiceti zemřel na amyotrofickou laterální sklerózu a sebevraždou skončily životy Františka Rajtorala s Davidem Bystroněm (tenkrát v Evropské lize chyběl, kvůli trestu za doping přes dva roky nehrál).

„Měli jsme štěstí na skvělou generaci hráčů, fanoušci za námi ve velkém jezdili i ven a do toho v Plzni vyrostl nový stadion. Hodně pomohly zkušenosti z první Ligy mistrů, atmosféra pohárových zápasů se celému týmu zaryla pod kůži. Chtěli jsme je hrát znovu a znovu,“ vzpomíná Krejčí. Povedl se nejen podzim, Plzeň v prvním kole play off v pohodě přešla přes Neapol a v osmifinále ji zastavilo Fenerbahce.

„Hráli jsme bez nervů, věřili jsme si na každého,“ vypráví Darida. Platilo to i v posledním podzimním zápase proti Atlétiku, s kterým si to Plzeň rozdala o první místo ve skupině. „Už v Madridu jsme prohráli až po gólu z 93. minuty a dobře jsme zahráli i doma, vítězství 1:0 nám vystřelil stoper Venca Procházka,“ popisuje Darida.

Dění v Plzni teď sleduje ze Soluně, kde se stoperem Jakubem Brabcem či exsparťanským záložníkem Davidem Mobergem Karlssonem hraje za místní Aris. „Mamka má na Viktorku permici a po zápasech mi všechno hlásí. Klobouk dolů před trenérem Koubkem, s týmem odvedl kus práce. Má zkušenosti, v Plzni to dobře zná a ví, co chce. Pět výher z pěti zápasů Konferenční ligy je super bilance, taky to dost pomohlo vylepšit český koeficient,“ připomíná Darida.

„Možnost šestého vítězství bude největším motorem zápasu s Astanou. Ta hraje doma v Kazachstánu na umělce, na přírodní trávě to pro ni může být složitější. Plzeň by toho mohla využít a dotáhnout sérii výher do konce,“ přemítá Krejčí. „A kdyby to náhodou nevyšlo, aspoň by měla o co hrát i za rok,“ usměje se Darida. „Ale proč na to čekat?“