Článek
„Zranil jsem se před třemi týdny. Měli jsme před tréninkem gymnastiku, pak jsme šli na hřiště a běhali sprinty. Jenže asi jsem nebyl dostatečně rozcvičený a ruplo mi v tříslech. Naštěstí rezonance ukázala, že nemám nic natrženého,“ líčí Šimůnek, jak k zranění přišel.
Pomalu se blíží doba, kdy bude moci naskočit do plné zátěže. „V průběhu týdne jsem zkoušel sprinty a noha držela. Ale jde o nevyzpytatelné zranění. Když jsem nohu zatížil během minulého víkendu víc, okamžitě se bolesti vrátily,“ stýská si Šimůnek.
Štve ho, že se zranil právě nyní. Od začátku sezóny nehraje. „Na post stopera přišel Ital Barzagli a hraje společně s Costou. Trenér Magath nemá ve zvyku se s hráči bavit o svých taktických záměrech, ale asistent mi naznačoval, že jsem prvním náhradníkem. A teď, když se obraně nedaří, bych mohl dostat šanci. Dostáváme hodně gólů, souhra skřípe. Trenéři by do sestavy rádi sáhli a já jsem mimo. Jsem fakt naštvaný,“ kaboní se Šimůnek.
Perný tréninkový program
Přitom jeho tréninkový program je momentálně pernější než při plném zatížení. „Příprava během zranění je větší fuška, než když jsem s týmem. Chodím na elektroléčbu, do vířivky, na masáže, po pár dnech jsem k tomu přidal hodinové vyklusání dopoledne i odpoledne. Jsem na stadiónu od rána do večera,“ popisuje náplň svých dnů.
S úlohou prvního náhradníka na post stopera je pro podzimní část bundesligy smířený. „Už jsem se domluvil s asistentem, že budu chodit pravidelně hrát za béčko, abych měl zápasové zatížení. Rozehraji se po zranění a budu bojovat, protože naději mám. Snad dostanu šanci ukázat, že do týmu patřím,“ věří jednadvacetiletý stoper.
Už na prahu rozjíždějící se sezóny proběhly německým tiskem spekulace o jeho odchodu. „Nechci nic dramatizovat. Nevzdávám se. Pokud bych nedostal šanci a nehrál bych, v zimě bych svoji pozici řešil a zkusil odejít alespoň na hostování. Kdybych měl delší dobu sedět jen na lavičce, nebylo by to dobré,“ plánuje Šimůnek.
