Článek
Enke se narodil v Jeně ve východní, komunistické části Německa a čekala ho budoucnost v dresu tehdejší Německé demokratické republiky, v níž mohl na boj o nejvyšší příčky na světové scéně zapomenout. Pak ale přišel první zásah osudu, padla berlínská zeď a mladému gólmanovi se odkryly mnohem zajímavější příležitosti v barvách sjednocené republiky.
Od třinácti měl o čem snít, chtěl se stát profesionálním fotbalistou, úspěšným v prestižní bundeslize i na mezinárodní scéně. V osmnácti debutoval v místním klubu Carl Zeiss Jena, kde působil od devíti let. Odehrál zde však jen pár zápasů a už mířil o pár pater výš. V létě 1996 přestoupil do Borussie Mönchengladbach.
Tam prožil svá učednická léta, během prvních dvou let se mu však povedlo vypracovat se do postu jedničky, byl pravidelným členem základní sestavy. V té době už také nastupoval v německé reprezentaci do 21 let a mnozí experti mu věštili velkou budoucnost srovnatelnou s brankářským idolem Němců Oliverem Kahnem.
Sestup a odchod do Portugalska
Idylka v Mönchengladbachu skončila, když klub sestoupil do nižší soutěže a nabídl Enkeho k prodeji. Zájem projevila Benfica a mladý Němec se stěhoval do portugalského Lisabonu. Byl to poměrně velký risk, když talentovaný gólman opustil ceněnou bundesligu a jako místo svého dalšího působiště zvolil menší evropskou soutěž. Navíc když strávil pouze jednu jedinou sezónu jako jednička bundesligového celku...
Enke nastupoval v dresu Benfiky tři roky, ale lisabonský celek mu nevyhovoval. Toužil nastupovat v lepším mužstvu. Portugalsku vládlo pevnou rukou FC Porto, Benfika na modrobílé neměla. Enkeho modlitby se vyplnily, v roce 2002 ohlásil přestup do Barcelony a šokoval tím fotbalovou veřejnost.
O post brankářské jedničky se měl v katalánské metropoli rvát s Argentincem Roberto Bonanem a místních chlapíkem Victorem Valdésem. Enke však v tomhle souboji neuspěl, strávil rok na lavičce a začal se ohlížet po jiném klubu, protože chtěl pravidelně hrát.
Fanoušci ho vyštvali z Turecka
Barcelona jeho touze po novém prostředí vyhověla a poslala jej na hostování do tureckého Fenerbahce, které tehdy vedl německý trenér Christoph Daum, ale ani tady se Enkeho situace příliš nevylepšila. Fenerbahce totiž hned v prvním duelu sezóny podlehlo doma Istanbulsporu 0:3 a terčem fanatických tureckých fanoušků se samozřejmě stal nový gólman.
Svou zlobu mu dali pořádně najevo. Házeli po něm lahve, mince, cokoliv bylo po ruce. Rozčilený Enke si takové chování nenechal líbit. Napochodoval do Daumovy kanceláře a suše mu označil, že za tenhle klub už neodehraje ani minutu. A znovu se stěhoval.
V lednu 2004 zamířil z Barcelony opět na hostování, tentokrát ale zůstal ve španělské lize a hrál za Tenerife. Ovšem také tam zůstal za očekáváním.
Odmítl balík peněz, chtěl hrát
Po návratu do Barcelony požádal klub o zrušení smlouvy. Přišel sice o balík peněz, který mu kontrakt zaručoval, Enke ale věřil tomu, že jej toto rozhodnutí může posunout dál. „Občas, když se chcete pohnout dopředu, musíte nejdříve udělat krok zpátky,“ citoval jeho tehdejší slova britský deník Times. Vrátil se do Německa, podepsal nový kontrakt s Hanoverem 96 a opravdu oživil vyhasínající kariéru.
Pak už to šlo znovu jako po drátkách. V sezóně 2004/05 byl hráči zvolen do nejlepší jedenáctky sezóny a v roce 2007, ve svých 29 letech, poprvé nakoukl do německé reprezentace a debutoval v jejím dresu. Následující sezónu už byl ve svém klubu kapitánem a po Euru 2008 se zdál být naprosto jasnou volbou na post příští brankářské jedničky.
Německý kouč Joachim Löw s ním počítal pro kvalifikační duely s Ázerbajdžánem a Ruskem, což měla být jasná vstupenka mezi elitu. Jenže dveře k výšinám se opět zabouchly. Onemocněl bakteriální infekcí pouhé dva dny před utkáním s Ázerbajdžánem a musel se omluvit. „Dostane další šanci, je to bojovník,“ neměl o Enkeho fotbalovou budoucnost obavy Löw.
Enke se vyléčil minulý měsíc a doufal, že bude povolán na přátelský duel s Chile, ovšem trenér na něj v nominaci pozapomněl. Löw brankáři řekl, že si na svou šanci musí ještě chvíli počkat, ale že dveře do reprezentace má v budoucnu rozhodně otevřené. Enke už do nich bohužel nikdy nevstoupí...
