Článek
K průšvihu došlo minulý týden, kdy ho spoluhráč trefil tak nešťastně do ruky, že mu zlomil palec. „Hned bylo jasné, že je zle. Rentgen ukázal zlomeninu a ještě komplikovanou. Náš klubový lékař hned domluvil na sobotu operaci na klinice v Berlíně, kde se na takové případy specializují,“ vyprávěl Pekhart.
Dostal dlahu a šel na plac
Jenže mezi tím jel Norimberk ve druhém jarním kole bundesligy do Hannoveru. „Od deváté příčky tabulky se hraje o záchranu. Na druhou stranu, stačí šest bodů a kopeme o pohárovou Evropu... Potřebujeme každý bod. Zlomený palec mi zatejpovali a dostal jsem na něj umělohmotnou dlahu. S trenérem Heckingem jsme se domluvili, že když se budu cítit a bude to potřeba, tak v Hannoveru nastoupím. Už od 30. minuty jsem se rozcvičoval a odehrál jsem pak celou druhou půli. Naštěstí bez následků pro palec. Bohužel jsme prohráli 0:1,“ litoval.
Fotbalový reprezentant Tomáš Pekhartfoto: Právo/Jan Handrejch
"V bundeslize se nehraje v rukavičkách. Hrát se zlomeným palcem je o strach...
Však jsem se trochu bál. Ne že bych na palec v průběhu zápasu myslel, ale nechodil jsem tak ostře do soubojů, a když jsem padal na trávník, snažil jsem se překulit tak, abych na tu ruku nedopadl,“ přiznal.
Sedmicentimetrová rána Hned po pátečním utkání odjel Pekhart autem do Berlína. „Dorazili jsme tam kolem čtvrté hodiny ráno. Chvíli jsem se prospal a už v devět hodin mě měli na sále dva specialisté. Ti dalším rentgenem dokonce zjistili, že v palci je ještě jedna zlomenina, kterou vyšetření v Norimberku neodhalilo. Palec mi rozřízli, mám tam ránu dlouhou asi sedm centimetrů. Srovnali kůstky a dovnitř zavedli tři speciální jehly jako výztuž. Ty mi vyndají asi za šest týdnů. Velmi důrazně mi kladli na srdce, abych si palec hlídal, protože by jehly mohly vystřelit ven a to by bylo špatné,“ popsal Pekhart dění na operačním sále.
V pondělí ho pustili z nemocnice, takže hned odletěl do Norimberku. První cesta vedla k místnímu specialistovi, který mu vzal otisk ruky a podle ní začal vyrábět zvláštní karbonovou dlahu. „Na tréninku jsem jen běhal. Pak jsem šel k tomu specialistovi, který mi dlahu ještě upravil přesně na míru, aby se v ní palec ani nehnul, ale také aby netlačila. Ve středu už jsem trénoval s mužstvem,“ dodal.
„Pochopitelně se musím hlídat, takže do soubojů při tréninku moc nechodím a kluci do mne také nezajíždějí. Beru prášky na bolest, cítím ale spíš tu řeznou ránu. V dlaze palec perfektně drží, nehýbe se, je jako v trezoru,“ pravil s úsměvem Pekhart.
Rozhodne se před zápasem
V Norimberku dnes nastoupí úřadující mistr z Dortmundu. Stadión bude plný. Sebrat body favoritovi, to by fanoušci přivítali. Pekhart je se čtyřmi góly a osmi přihrávkami nejlepším střelcem i neproduktivnějším hráčem domácích. Moc by se hodil... „Trenér na mne netlačí, říká mi, že si to mám rozhodnout sám, podle toho, jak se budu cítit. To spíš já tlačím sám na sebe. Každým dnem cítím zlepšení, takže bych chtěl hrát proti Dortmundu. Věřím, že to vyjde, uvidím před utkáním. Třeba bych neodehrál celý zápas, ale chtěl bych nastoupit a mužstvu pomoci,“ přál si necelý den před utkáním.
V Norimberku už není sám. V lednu přišel další adept reprezentačního dresu, záložník Adam Hloušek. „Je to super! Známe se dlouho, už z mládežnických reprezentací. Vždycky je fajn, když v zahraničním klubu máte krajana a kamaráda, s nímž si můžete popovídat česky. Adam si vede velmi dobře a pro Norimberk je přínosem. Věřím, že nám to půjde čím dál tím lépe i na hřišti. Bylo by fajn, kdybychom v létě spolu jeli i na EURO,“ rozloučil se Tomáš Pekhart.
