Článek
"Myslím si, že loni jsem měl k triumfu blíž. Vyhráli jsme Ligu mistrů, dal jsem rozhodující penaltu ve finále. Moje pocity však nejsou podstatné. Pro mne je to splnění nejkrásnějšího snu. Vždyť i tento rok byl skvělý. Vyhráli jsme znovu titul, stal jsem se nejlepším střelcem Serie A a výjimečný byl tento rok i v mém osobním životě. Oženil jsem se a narodil se nám syn," citují jeho slova italská média a internetové stránky. Ševčenko prozradil svoje vítězství v anketě už s předstihem, když poděkoval spoluhráčům z AC Milán... "Bez nich bych trofej nikdy nezískal."
Jako mladíček dostal šanci od legendárního trenéra Dynama Kyjev Lobanovského a spolu s Andrejem Rebrovem vytvořili duo, před kterým se třásla celá Evropa. V roce 1999 došlo Dynamo až do semifinále Ligy mistrů a Ševčenko hned v létě odešel za čtyřiadvacet miliónů dolarů do AC Milán.
Každý rok aspoň dvacet branek
V jeho dresu se nerozkoukával dlouho a brzy se prosadil do základní sestavy. S podporou vynikajících spoluhráčů ještě vzrostly jeho kvality. Má úžasnou rychlost, výbornou techniku, střílí výborně oběma nohama i hlavou a především má neuvěřitelný gólový instinkt.
Za pět let v dresu AC Milán pokořil hranici sta branek v Serii A. Za pět let nenastřílel v průměru nikdy méně než dvacet branek. V minulé sezóně mu čtyřiadvacet tref zajistilo korunu krále střelců jedné z nejprestižnějších evropských lig. V Itálii byl AC Milán prorokem, když vedle titulu získal i domácí Superpohár.
Na penaltu ve finále LM si věřil
V mezinárodním měřítku svého majitele, italského premiéra Berlusconiho, příliš nepotěšil. V osmifinále Ligy mistrů AC Milán vyřadil Spartu, kterou po pražské remíze 0:0 doma vyprovodil čtyřmi góly, z nichž dva dal Ševčenko. O tři branky porazil na San Siru také La Coruňu, jenže ve Španělsku domácí obhájce trofeje doslova vypráskali.
Za svůj nejdůležitější gól považuje Ševčenko penaltovou trefu z finále Ligy mistrů 2003, kdy v páté sérii vše leželo na něm, on nezaváhal, a AC Milán tak zvítězil 3:2 nad Juventusem, jemuž chyběl distancovaný Nedvěd. "Bylo to jako krásný sen. Když jsem běžel za spoluhráči od Buffonovy branky, cítil jsem fantastickou lehkost, pocit, jaký jsem do té doby nepoznal. Nádherně jsem si ten okamžik vychutnal, vždyť jsem rozhodl finále Ligy mistrů," řekl krátce poté, co nad hlavu zvedl nejvzácnější evropský klubový pohár.
S reprezentací zatím bez úspěchu
"Nejsem vyložený penaltový exekutor, ale věřil jsem si. Vůbec mě nenapadlo, že bych něco vymýšlel. V takové chvíli by to bylo rouhání. Rozhodl jsem se dát umístěnou ránu, ale v první sekundě ve mně trochu zatrnulo, což kdyby... Naštěstí se míč dostal z dosahu gólmana a bylo to! Tohle byl určitě můj nejdůležitější gól v kariéře a možná jím zůstane na věky věků," říkal tehdy.
I když je oporou ukrajinské reprezentace, zatím s ní tolik radosti nezažil. Nikdy nehrál ani mistrovství světa, ale nezažil na trávníku ani atmosféru evropského šampionátu. Věří však, že i tohle přání se mu podaří splnit.
