Článek
"Začnu Spartou, protože to je asi nejžhavější téma. O jejím zájmu jsem slyšel a četl, ale je to naprosto neaktuální. V Monaku jsem podepsal dvouletý kontrakt a ten hodlám dodržet. I když první půlrok nebyl herně podle mých představ, věřím, že se situace obrací k lepšímu a bude se mi dařit i fotbalově. S rodinou jsme tu jinak velmi spokojeni. Z Monaka nemám důvod odcházet a do české nejvyšší soutěže rozhodně nespěchám. Vzhledem k tomu, co se tam děje a jak těžké to mají hráči, kteří se vrátili, se do ní možná ani nepodívám.
Teď zpět na francouzské trávníky. Zdravotně už jsem v pořádku, ale chybí mi samozřejmě fyzická kondice a herní praxe. Zranění svalu naštěstí nebylo tak vážné, jako na šampionátu v Německu. Nic jsem však pochopitelně nechtěl uspěchat.
Na první start jsem se už moc těšil. V Lille to byl spíš takový test. Bohužel jsem nastoupil v okamžiku, kdy jsme dostali gól a šel jsem na rozehrávku. Do zápasu jsem se za těch pár minut nedostal, převážně jsme bránili, domácí chtěli vyhrát. Lille je v tabulce nahoře, my dole. Vedli jsme a přišli o dva body, i když i ten jeden je ze hřiště takového soupeře cenný.
Pod novým trenérem se zlepšila atmosféra
Monako má nového trenéra, Bölöniho vystřídal Banide. Hodně se změnilo, atmosféra se zlepšila, hrajeme lepší fotbal, ale pořád to není ono. Čtyři zápasy za sebou jsme neprohráli, i když z toho byly jen tři remízy a jedna výhra, ale nadechli jsme se a dostali z nejhoršího.
Nový trenér se mnou počítá, ale zatím jsem mu toho nemohl moc ukázat. Zranil jsem se, zrovna když přišel. Trénink není to pravé, abych poznal a mohl říct, že už se hraje víc na mne a využívá se mých předností. To mně i mužstvu pod minulým koučem chybělo. Vždyť v reprezentaci jsem se trefoval a v Monaku mám na kontě zatím jen jednu ligovou branku. Věřím, že se to teď změní."
