Článek
Ještě si občas na gól vzpomenete?
Uběhl už nějaký čas, ale mám ho pořád před očima. Honza Berger mi dal centr ze strany, já předskočil brankáře a bylo hotovo. Pamatuji si moc dobře i na slova pana trenéra Ježka, když mě posílal na hřiště.
Povídejte.
Zavolal si mě a řekl mi: běž tam a vyřaď Real. V obraně sice hraje nějaký Stielike (pozn. - tehdejší německý reprezentant), ale ty se prosadíš. Když jsem ale nad tím okamžikem zpětně přemýšlel... Poslat do takového zápasu sotva osmnáctiletého kluka, k tomu musí mít trenér, jak se říká, koule. Pan Ježek takový byl, nebál se riskovat, dát šanci mladým. I proto měl takové úspěchy.
Co se honí hlavou teenagerovi, když mu tohle trenér sdělí?
Mně se hlavou nic nehonilo, chtěl jsem dát hlavně gól. Na tribunách devadesát tisíc diváků, proti vám borci Stielike, Butragueňo. Pochopitelně, měl jsem po těle husí kůži, ale v tu chvíli mě zajímalo jediné: pomoct mančaftu.
To se vám zdařilo. Pamatujete si na vteřiny po vstřelení branky?
Emoce všech byly na nejvyšší míře, kdybych mohl, možná bych i vyběhl ze stadiónu do města. (směje se) Co se stalo, co jsme dokázali, jsem si uvědomil až pár hodin po zápase. Jen si vzpomínám, že San Bernabeu ztichnul. Dokonce byli slyšet naši fanoušci. Najednou jsme se s klukama slyšeli.
Povolil přísný kouč Ježek v letadle pivo?
Jasně. Pan Ježek byl přísný, ale byl úplně normální člověk. Výborný psycholog, uměl udělat kabinu, seřvat nás. Ale dal nám volnost. Skleničku si s námi klidně dal. Je třeba brát věci normálně.
Považujete gól za první krok na cestě do Serie A?
Tenkrát v Madridu jsem si poprvé uvědomil, že bych mohl velký fotbal hrát. Byl to první krůček, startovací čára pak byla mistrovství světa v Itálii. Před očima mám tu noc po hattricku Kostarice, kdy jsem podepsal na hotelu smlouvu s Janovem. Trefil jsem správný okamžik, správnou dobu. Chytil jsem šanci za vlasy.
Tehdy jste jako druhý nejlepší střelec šampionátu přestoupil za tři milióny dolarů. Oproti současnosti směšná částka.
Za rok už ale za mě dával šéf Olympique Marseille Tapie pětadvacet miliónů, to už bylo jiný kafe. Byl jsem tehdy nejdražší hráč na světě.
Nyní jsou normální částky klidně čtyřikrát vyšší.
V jistých případech jsou přehnané. Položit na stůl za Pogbu, který tehdy ještě nic nevyhrál, přes sto miliónů eur? Bláznivé. Jasně, teď se stal mistrem světa, ale předtím nic. V těchto věcech by se mělo zabrzdit. Ale například transfer Ronalda do Juventusu byl ze strany turínského managementu fantastickým tahem.
Ekonomickým?
Přesně tak. Ronaldo je bezpochyby vynikající, ale prvotní věc nebyla, že ho Juventus tolik potřebuje. Šlo o ekonomický tah, za dva měsíce poplatili všechny dluhy.
Má Stará dáma v Itálii konkurenci?
Nemá, vidím to každý zápas. Juventus předešel dobu. Oproti zbytku Itálie je napřed o dvacet let. Klub pojmul jako fabriku, která vydělává. Projekt má hlavu a patu, přinese klubu ovoce. Mrzí mě, že podobně nefunguje Sparta, která má fantastické finanční možnosti. Ale přešlapuje roky na místě.
Důvod?
Pan Křetínský je dobrý podnikatel, jinak by nebyl tam, kde je. Když mu ale nepůjdou v nějaké firmě obchody, vyhází management. Ten na Letné zůstává. Neudělat třináct let ani jednou Ligu mistrů, dvakrát za sebou nebýt vůbec v pohárech, je dost smutná bilance. Dokud na Letné nepochopí, že musí dělat fotbal jako továrnu, bude to pořád stejné. Jako kovanému sparťanovi je mi smutno. Sparta se však ke mně chová korektně. Nedávno mi volali z vedení, jestli bych nepřijel na focení kalendáře. Bohužel jsem v Itálii strašně vytížený, dostanu se do Prahy až na Vánoce.
Pojďme zpátky k Realu. Má podle vás Plzeň v Madridu šanci? Nejsou ty dva světy až příliš vzdálené?
Proč by nemohla v Madridu uspět?! V podobných utkáních mohou menší kluby jen získat. S tím jsme také tehdy se Spartou na Real jeli. Můžete si udělat jméno, ukázat se, kariéra se vám může změnit.
Ale přece jen, proti Viktorii stojí vítěz posledních tří ročníků Champions League.
Že jsem něco vyhrál, mi ještě nezaručuje, že budu vyhrávat všechno. Když půjdou Plzeňáci na hřiště s tím, že nemají co ztratit, dovolí si o dvacet procent navíc. Spoustu takových utkání hráli v českých podmínkách, kdy oni byli ti velcí favorité. Sami vědí, jak těžké je stát proti namotivovanému soupeři. A také vědí, že ho leckdy podcenili.
