Rubriky:

ME 2008

Baroš: Věřím, že letos konečně oslavím první titul v kariéře

21. března 2007 08:14

Stále tvrdě bojuje s francouzštinou Milan Baroš. Jak reprezentační útočník říká v rozhovoru pro deník Právo, bude se stěhovat do nového bytu a těší jej vzestup formy. „Zatím všechno klape,“ pochvaluje si Baroš.

Za Lyon jste v posledních dvou zápasech skóroval. Cítíte vzestup formy?

Zatím všechno klape. Daří se klubu i mně, to je nejdůležitější. Po přechodu do nového prostředí většinou potřebujete nějaký čas na aklimatizaci, ale já to zvládl celkem rychle.

Čím si to vysvětlujete?

Hlavně tím, že v Lyonu hraju fotbal. A ne jen nakopávanou. V Aston Ville se fotbal nehrál, byl to vždycky spíš jenom boj. Tady kolem sebe máte výborné fotbalisty a Lyon praktikuje úplně jiný styl. Sedí mi daleko víc.

Trenéra Houlliera jste zažil v Liverpoolu. Pomohlo vám, že znáte jeho styl?

V Liverpoolu jsme hrávali spíš na dva útočníky, v Lyonu je jen jeden hrotový hráč a pod ním taková dvě křídla. Styl se trochu změnil. Ale v Aston Ville jsem se třeba za celý zápas dostal do jediné šance, někdy ani to ne. Tady je to daleko lepší.

Jak se vyrovnáváte s velikou konkurencí?

Nemám s tím problém. Kluci třeba rozehráli Ligu mistrů beze mě, byla to jejich soutěž. Oni si ji vykopali a nebyl důvod to moc měnit. Asi by třeba nebylo fér nechat sedět Freda a dát tam mě. Já dostával víc prostoru v lize a jsem za to rád.

O vašem triumfu v lize nepochybuje nikdo. Je pro Lyon titul povinností?

Máme šestnáct bodů náskok a jsem přesvědčený, že to dotáhneme do zdárného konce. Věřím, že konečně budu slavit první titul v kariéře. Takový náskok už bychom prohospodařit neměli, tým je hodně kvalitní a zkušený, do konce ligy zbývá devět zápasů.

Cítíte, že jste na vzestupu?

Doufám, že ano. Poslední půlrok v Aston Ville byl tak trochu na dožití. Věděl jsem, že v lednu odejdu, nedařilo se klubu ani mně. Teď je to úplně jiné. Nikdo nemůže být deset let jen nahoře, to platí ve fotbale i v životě. Slabší období mají všichni, i Ronaldinho nebo Henry. Já jsem rád, že u mě to má zase vzestupnou tendenci.

Jste poučen z předchozích nezdarů?

Každý člověk si projde horším obdobím a i z toho špatného si musí vzít to pozitivní, i když je tam toho málo. Vím, že mám ještě pořád rezervy. Je mi teprve pětadvacet a v tomhle věku se fotbalista pořád vyvíjí.

Co vás motivuje?

Vyhrávat trofeje. Ten pocit s pohárem nad hlavou se nedá popsat. Kromě titulu můžeme vyhrát francouzský Ligový pohár, příští sobotu hrajeme v Paříži finále s Bordeaux. A ještě jednou bych chtěl strašně moc vyhrát Ligu mistrů.

Jak velký problém je pro vás jazyková bariéra?

Zatím pořádný. Jen pochytávám slovíčka, a až se po nároďáku přestěhuji do nového bytu, bude za mnou docházet učitel. Zatím je to tvrdý oříšek. Anglicky mluví pár kluků a trenér, nejvíc zatím komunikuju se Švédem Kallströmem, od něj jsem se naučil základní fotbalové výrazy ve francouzštině.

Můžete prozradit, jaká je v Lyonu parta?

Bezvadná. Zažijeme spoustu legrace, o kterou se starají hlavně hráči tmavé pleti jako Wiltord nebo Abidal. A pak Brazilci. Až jsem byl překvapený, jak je tam skvělá atmosféra.

Největší hvězdou je Juninho. Je to jeden z nejlepších hráčů, se kterými jste kdy hrál?

Určitě je nejlepší na standardní situace. A nejvíc oblíbený u fanoušků. Je neskutečné, co předvádí. Na tréninku si vezme balón, a když chce, trefuje jednu šibenici za druhou. Jeho kopací technika je obdivuhodná, nikdy jsem něco takového neviděl. Balón mu při trestňáku padá hned za zeď a dá mu ještě neskutečnou rotaci.

Zamlouvá se vám život ve Francii?

Parádní, když člověk ráno vstává a budí ho sluníčko. V Anglii mi pět let mlátily do oken jen kroupy a dešťové kapky... Životní styl je super, i lidi jsou víc vysmátí. Před tréninkem se jdu někdy projít do města, dám si kávičku někde na zahrádce. Pohoda.

Nechybí vám čeští parťáci, které jste měl v Anglii?

Musím to zvládnout sám. Kousek mám St. Etienne, kde působí Marek Heinz a trénuje Ivan Hašek. Minulý týden jsme dostali dva dny volno, sedl jsem do auta a za padesát minut jsem byl u Heinzíka. Pokecali jsme, ugrilovali maso, přespal jsem u nich a druhý den jel zpátky.

Francouzi si potrpí na dobré jídlo a hlavně si na něj vždycky udělají čas. Jak jste zapadl v tomhle směru?

Když jíme s týmem, za deset minut to do sebe naházím a pak koukám na ostatní... Tohle se budu muset naučit. V Anglii jsme mohli hned po večeři odejít, tady se čeká, až ostatní dojí, a odchází celý mančaft najednou.

Proč vám tak dlouho trvalo, než jste si našel bydlení?

Je dost těžké sehnat takový byt, jaký jsem chtěl. Byl jsem si prohlédnout asi čtyři, ale vždycky mi tam něco nesedělo. Já chtěl byt s terasou poblíž centra, protože nemám rodinu, a abych bydlel v baráku někde za městem, to by moc ideální nebylo. Teď jsem ho našel, po návratu z reprezentace bych se měl stěhovat.

Co jste zvolil za byt?

Je hrozně velký, snad dvě stě metrů čtverečních. Když za mnou přijede někdo z rodiny nebo kamarádi, mají kde přespat. Byt má nádhernou terasu, výhled na celý Lyon. Akorát se trošku dohaduju s majitelem, který je akademický malíř a má to bláznivě vymalované. V obýváku modrobílé pruhy a tak. Chtěl jsem to přemalovat a zatím z toho moc nadšený nebyl. Ale nějaké ústupky prý udělá... Aspoň obývák bych chtěl mít vymalovaný podle svého, když už za to platím tak velké peníze.

Jan Krůta, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: ME 2008

Filtr článků - ME 2008


Podsekce:

                   

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..