Článek
Česká hymna na úvod zápasu
To vás tak vykolejilo, že vás trenér doslova na poslední chvíli vrátil na levou stranu obrany?
Vykolejilo, nevykolejilo, jsem tam zvyklý kopat z Leverkusenu, takže se nemám na co vymlouvat. Pravdou ale je, že jsem se čtrnáct dnů chystal, že budu hrát stopera, připravoval se se Sivokem i Hubníkem a najednou přišlo rozhodnutí, že nastoupím na kraji obrany. Stihl jsem jen poslední dva tréninky.
Takže přece jen problém s orientací, komunikaci, spoluprací s ostatními?
To ne, i když je samozřejmě jiné hrát ve středu obrany a vidět, co se děje vlevo a vpravo, a něco jiného vyrukovat na jejím kraji.
Jak vám trenér Bílek rošádu na poslední chvíli vysvětlil?
Nevysvětlil, nebavil se o tom se mnou. Ale mně bylo fakt jedno, kde kopu. Jsme lidi, děláme chyby.
Objevilo se i zdůvodnění, že po zlomenině nosu panovaly obavy, abyste si jako stoper při hlavičkových soubojích zranění neobnovil, když jste se rozhodl odložit masku...
Nesmysl, nos drží, problémy nemám. Ostatně, i jako krajní bek jsem, do hlavičkových soubojů chodil.
S jakým záměrem vás tedy trenér alespoň poslal na hřiště? Jaké úkoly jste od kouče měl?
Věděli jsme, že jeden z ruských útočníků se vždy stahuje doprostřed hřiště, a proto jsem měl chodit s ním.
Nebyla právě v tom chyba? Vždyť jste pak na kraji obrany pravidelně scházel...
To jo, spíše jsem měl zůstávat vzadu a nechat Rusa převzít míč, než abych za ním chodil doprostřed hřiště a otvíral tak svou stranu. Oni ale hráli chytře... Měnili si místa a v našich řadách vznikal nepořádek, kterého využívali. Vytáhli mě doprostřed a najednou měli mou stranu volnou. A my na to nedokázali zareagovat, z čehož se rodily chyby a góly.
Pod dvěma z nich jste zanechal výrazný autogram...
Ten první byl nešťastný. Při prvním mně někdo podrazil nohy, už nevím, zda jejich útočník nebo Jarda Plašil. Srazili jsme se a já na své straně chyběl. Ale to ještě nebylo všechno, protože po hlavičce odrážející se od tyče jsme v šestnáctce stáli s Hubníkem a balón se přitom odrazil k Dzagojevovi...
Při druhé brance se však už o smůle mluvit nedalo...
Uprostřed hřiště jsem atakoval Dzagojeva a pak jsem nestihl doběhnout Širokova, který sprintoval z prostředka.
A po třetím úderu bylo dílo zkázy dokonáno!
Ta branka nás už definitivně vyřadila ze zápasu.
A možná i z celého turnaje...
Ale vůbec ne. Musíme porážku hodit za hlavu a nachystat se na další dva zápasy. První utkání se prostě nevyvedlo, ale my jedeme dál. Dostali jsme hned na začátku turnaje facku jako již mnohokrát, ale musíme se zvednout a vyhrabat. My to svedeme...
To jste říkal i tátovi, který se na vás přijel do Vratislavi podívat?
Nemluvil jsem s ním, protože on dobře ví, jak dokážu být po každé porážce nepříjemný.
