Jiráček o postupovém gólu: Byl jsem v koncích a rozmýšlel se, zda poběžím za míčem

Určitě. Nenapadají mě ani pořádně slova, jimiž bych své pocity vyjádřil. Jsem rád, že jsme po nevydařeném prvním zápase s Ruskem pronikli mezi nejlepších osm. Ukázali jsme obrovskou sílu. Zvláště, když jsme dokázali postoupit z prvního místa.

Ne. Věděli jsme, že k postupu potřebují vyhrát. Čekali jsme, že budou mít více ze hry. Bylo na nich, aby se snažili. Měli některé nebezpečné situace v úvodu, ale postupně jsme se jim vyrovnali. Nevybavuji si, že po přestávce by se ještě dostali k nějaké příležitosti. Naopak jsme hru zcela ovládli.

To bych taky rád věděl (směje se)... Po vstřelení gólu jsem fakt nemohl vůbec nic. Ukázal jsem na střídačku, že pokračovat nemohu a řekl si o střídání.

Je to tak. Byl jsem pěkně urvaný. Navíc jsem už pár minut zpět za Milanem Barošem běžel a obětoval hodně sil. Takže jsem se skutečně rozmýšlel, zda vše absolvovat znovu. Ale nakonec jsem se asi rozhodl dobře. Milan mi pak krásně přihrál. Já si už míč jen přistrčil a vypálil. Říkal jsem si, že obránce bude na moje zaseknutí na mokrém terénu těžko reagovat, což se potvrdilo.

Jsme na mistrovství Evropy a říkal jsem si, že už nikdy nemusím mít takovou šanci být na šampionátu znova. Všichni jsme věděli, že v zápase s Polskem jde o všechno. Bylo potřeba se vydat na sto dvacet procent. Myslím, že plán naplnili všichni a zaslouženě tak slavíme postup.

Zůstal bych na hřišti rád. Ale opravdu už jsem nemohl. A na střídačce byli čerství kluci, kteří čekali na svoji šanci. Na trávníku bych byl na obtíž. Proto jsem raději řekl, že chci z placu.

Ne. Věděli jsme, že k postupu potřebují vyhrát. Čekali jsme, že budou mít více ze hry. Bylo na nich, aby se snažili. Měli některé nebezpečné situace v úvodu, ale postupně jsme se jim vyrovnali. Nevybavuji si, že po přestávce by se ještě dostali k nějaké příležitosti. Naopak jsme hru zcela ovládli.

Za Lindou jdu po zápase vždy. Dělal jsem to už při působení v Plzni, po přestupu do Wolfsburgu jsem na zvyku nic neměnil. I po souboji s Ruskem a Řeckem jsme se viděli. Nechci tvrdit, že jde o rituál.

Přijela se podívat celá moje rodina, za což jsem byl hrozně rád. Všichni drželi pěsti nejen mně. Doufám, že dojatí byli všichni. Nebylo moc času, protože jsme poměrně dlouho děkovali příznivcům. Dal jsem všem pusu a řekl jim, jak jsem rád, že byli na stadiónu, když jsme vybojovali postup.