Článek
Šampionát potvrdil trend zpřed dvou let, kdy se totální obranou propracovali k titulu evropských šampiónů Řekové. Letos vítězní Italové předváděli pohlednější kopanou, ale přesto slavila úspěch jejich tradiční obranná hráz. Na mistrovství inkasovali jen dvakrát, z toho jednou se za záda Buffona trefil spoluhráč Zaccardo a druhý gól vstřelil ve finále Zidane z penalty.
Jen na MS 1990 v Itálii padlo méně branek než letos v Německu, kde průměrně za zápas diváci viděli 2,29 gólu. Defenzivnímu pojetí odpovídá i rekordní počet žlutých a červených karet. Napomínáno bylo 307 fotbalistů, 28 jich muselo předčasně pod sprchy.
Rozhodčí občas zklamali
Debaty vzbudily i některé výroky rozhodčích. Ti většinou zápasy řídili s přehledem, nevyvarovali se ale několika excesů. Nejvíce zaujal Brit Graham Poll, který Chorvatu Šimuničovi ukázal třikrát žlutou kartu, než jej vyloučil. Ještě více vzruchu vzbudil Rus Valentin Ivanov, který během osmifinále mezi Portugalskem a Nizozemskem vytáhl šestnáctkrát žlutou kartu a čtyři fotbalisty (po dvou na každé straně) poslal do kabin. Španěl Medina Cantalejo odpískal chybně v nastavení osmifinále Itálie - Austrálie pád Grossa přes Neilla jako faul a Totti v nastavení poslal squadru azzurru do čtvrtfinále.
Obhájce z Brazílie nezářil
Ústupem ze slávy skončil šampionát pro jihoamerické velmoci - Argentinu a Brazílii. Obhájci titulu z Brazílie nepředváděli jindy tradiční ofenzivní karneval a přizpůsobili se defenzivnímu trendu se zajištěnou obranou. Argentinci se prezentovali atraktivnějším pojetím, ve čtvrtfinále ovšem nezvládli penaltový rozstřel s domácími Němci.
Největšími hvězdami byli ostřílení veteráni - z mistrovského celku Cannavaro a gólman Buffon, poražení finalisté Zidane či stoper Thuram. Pozici německé jedničky potvrdil výbornými výkony Lehmann, střelecky se stejně jako před čtyřmi lety dařilo kolegovi Klosemu. Znovu na sebe upozornilo několik mladíků, letos to byl hlavně Francouz Ribéry či Němec Podolski. Ten byl dokonce technickou komisí FIFA oceněn jako nejlepší mladý hráč mistrovství.
| Co si budete nejvíce pamatovat z MS 2006? |
| Hlasujte v anketě Sport.cz! |
S šampionátem mohou být spokojeni pořadatelé. Přestože místy svoji pečlivost dováděli do absurdnosti, plné stadióny a milióny příznivců ve vytvořených fanouškovských vesničkách ukázalo, že se dá připravit zábava i pro návštěvníky, kteří nemají vstupenky. V centrech jednotlivých měst vyrostly arény, ve kterých bylo možné sledovat utkání na obřích obrazovkách a dělit se o radost či zklamání s ostatními. V průměru na zápasy chodilo přes 50 tisíc lidí, což je druhý nejlepší výsledek v historii.
Smutné české loučení
Pro české barvy skončil šampionát ve čtvrtek 22. června a domů se jeden z favoritů pakoval už po základní skupině. Trenéru Brücknerovi se nepodařilo nahradit Jana Kollera, který si zranil stehenní sval během úspěšného zahajovacího utkání proti USA. Výhra 3:0 po výborném výkonu byly jediným světlým bodem české účasti na šampionátu.
Poté Češi nestačili na Ghanu ani na pozdějšího vítěze Itálii a po dvou prohrách se z třetího místa ve skupině smutně loučili z dějištěm MS. Navíc si místy přezíravým chováním na svou stranu nezískali ani fanoušky.
Image si budou moci vylepšit už za dva roky, kdy se hraje kontinentální šampionát ve Švýcarsku a Rakousku. Pokud se tam z kvalifikace probojují.
