Článek
„Nebýt Waltera, nebyl bych tady," děkoval Ferreirovi dojatý Suárez dva dny po čtvrtečním duelu s Anglií, kterou sestřelil dvěma góly (výhra 2:1). Právě za fyzioterapeutem běžel po své první trefě do sítě Albionu. Objal ho a ukazoval světu, kdo mu pomohl. „Plakali jsme po zápase spolu. Prožívá těžkou dobu, bojuje o život, přesto se kvůli mně takhle obětoval," citoval Suáreze server britského deníku Daily Mail.
Dva dny poté, co Suárez po operaci menisku zahájil rehabilitaci, čekala na dvaašedesátiletého Ferreiru závěrečná dávka chemoterapie. Po ní plánoval týdny klidu, aby nabral síly, přesto prosbu uruguayské reprezentace neodmítl. Suáreze za ním do jeho domu v Montevideu dennodenně vozila útočníkova manželka, Ferreira nakonec odjel na přípravný kemp i posléze na samotný šampionát. Svolení od lékařů obdržel až těsně před odletem mužstva do Brazílie.
„Jsem vděčný realizačnímu týmu, že mě nechal s Luisem pracovat. Tvrdě dřel, zaslouží si, že může v Brazílii hrát," uvedl Ferreira. „Zázračný muž", tak jej nazývají nyní v Uruguayi. To sedí, mnohem výstižnější je však slovo statečný...
