Článek
Vadilo vám hodně studené počasí?
Trošičku byla zima. Přiletěl jsem na otočku z Itálie, kde už je příjemně teplo. Mnohem nepříjemnější byl protivítr, který se do nás opíral, když jsme běželi z Libně do cíle. Stálo to dost sil.
Držel jste s přáteli svoje tempo?
V tempu jsme se střídali, ale kluci v závěru zbytečně zrychlili, předběhli jsme hodně běžců.
Měl jste někde na trati krizi?
Ne, ne, žádná nebyla. Těch jednadvacet kilometrů je akorát.
Loni na podzim jste si před pražským závodem na deset kilometrů dopřál červené víno. Dal jste si ho i před půlmaratónem?
Něco málo... Trať je delší.
Už několik let hovoříte o startu na Pražském maratónu...
Hovořím a vážně o něm s kamarády uvažujeme. Otázkou je, jestli ho i zvládneme. Dnes to byla jen půlka a maratón je opravdu dlouhý. Časem začnou bolet klouby, a to stojí moc sil.
Do květnového pražského maratónu zbývá nějakých šest týdnů. Není to příliš krátká doba?
Zvládnout se to dá, ale tím, jak mám stále méně času, se k pořádnému tréninku nedostávám tak, jak bych si přál a potřeboval. Uvidíme... Na maratón ale asi přijedu, už nemám čas čekat. Stárnu. Koncem srpna mi bude čtyřicet, roky přibývají a sil bude ubývat. Zkusil jsem běžet třicítku, jenže jsem na ní pěkně vytuhl. Přiznám se, že toho maratónu se přeci jenom trochu bojím.
V pátek oslavil čtyřicátiny váš kamarád Karel Poborský. Stihl jste mu poblahopřát?
Slyšeli jsme se po telefonu. Karel a čtyřicátník... Mne to čeká v srpnu... Shodli jsme se, že nám začíná jiný život. Uvidíme, jak to půjde.
Nemáte jako ředitel Juventusu až moc sedavé zaměstnání?
Snažím se, abych tolik v kanceláři neseděl. Raději utíkám na hřiště, kde se cítím líp. S trenérem Antoniem Contem si rozumíme.
Co všechno máte v klubu na starosti?
Jsem spíš taková spojka mezi mužstvem a vedením, hlavně prezidentem Andreou Agnellim. Nejvíc jsem ve styku se sportovním ředitelem a trenérem.
Chodíte i do hráčské kabiny?
Samozřejmě! To mi po ukončení kariéry chybělo nejvíc, teď tam zase mohu.
Když sledujete fotbal, máte pořád cukání v nohou?
Ani ne, jsem realista, to bych už nezvládl. Navíc kluci hrají dobře.
Ale fotbálek si ještě zahrajete...
Na ten mám vyhrazený čtvrteční večer, bohužel jen ten.
Letos jste určitě s výkony i výsledky Juventusu spokojený...
To jsem a moc. V tabulce jsme druzí, klukům to šlape, daří se nám. Máme svůj styl, mužstvo jsme omladili. Hlavně, aby to takhle pokračovalo. V létě musíme na Ligu mistrů ještě posílit.
Vy jste loni odmítl nabídku trénovat Juventus. Nezvažujete přeci jenom, že to na lavičce zkusíte?
Poznal jsem spoustu trenérů a vzal jsem si od nich hodně pozitivních poznatků... Tedy spíš jsem jim je tak trochu ukradl. V budoucnu bych to chtěl zkusit. Láká mě to a myslím si, že bych trenéřinu zvládl. Ale zatím se na lavičku nechystám. Ten čas ještě nepřišel.
Jak dlouho se teď zdržíte v Praze?
V neděli dopoledne odlétám do Turína, protože večer hrajeme s Neapolí.
Vy jste také ambasadorem mistrovství Evropy do jednadvaceti let, které v roce 2015 hostí Česko. Co vás teď čeká za povinnosti?
Především jsem moc rád, že jsme šampionát dostali, protože to je největší fotbalová akce, jakou u nás můžeme pořádat. Petr Fousek v přípravě kandidatury odvedl se svým týmem obrovský kus práce. Já jsem jim jen trochu pomohl s výkonným výborem UEFA a prezidentem Platinim, když byl u nás v Turíně. Určitě jim pomůžu, jak bude potřeba. Věřím, že se na šampionát dobře připravíme organizačně i herně. Ty mladé kluky sice neznám, ale vím, že s trenérem Hřebíkem získali stříbro na mistrovství Evropy devatenáctek. Jsou dobří. Věřím, že uspějeme i fotbalově.
