Článek
V minulosti se vám zápasy v den narozenin pokaždé vydařily, při japonském angažmá jste dokonce jako střelec dvou gólů a nejlepší hráč utkání dostal za odměnu motorku...
A před dvěma roky jsem ještě v dresu Sparty den po narozeninách rozhodl gólem derby se Slavií, takže jsem věřil, že i v pohárové odvetě budeme na Spartu mít. Jenže všechno dopadlo jinak...
Nebylo to tím, že jste si po bezgólové remíze v prvním pohárovém duelu na Letné věřili až příliš? Nebyli jste na Spartu přemotivovaní?
Hlavně jsme byli namachrovaní. Po chvále, která se na nás snášela po pohárovém i ligovém vystoupení na Letné, jsme zpychli, po pětigólové domácí výhře nad Zlínem jsem vyletěli někam, kam jsme se dostat neměli. Mysleli jsme si, že Spartu jednoznačně přejedeme, namísto toho abychom zápas poctivě odmakali.
Vystřízlivění po třígólovém výprasku bylo asi hodně kruté...
Ale zasloužené, protože jsme vyráběli tolik chyb, až jsme byli směšní. Tolik šancí, jako jsme soupeři nabídli my, už Sparta dlouho neměla a mít nebude.
To jste se opravdu domnívali, že můžete doma Spartu porazit ofenzivním fotbalem a sázkou na útok, když jste jí na Letné nedokázali ve dvou střetnutích vstřelit ani jednu branku?
To jen vypovídalo o našem neumění, protože v každém z pražských utkání jsme si alespoň dvě stoprocentní příležitosti připravili. Máme mužstvo poskládané tak, že nás to táhne dopředu a ofenzíva tudíž převládá. Jenže potom nestíháme plnit obranné úkoly, na což jsme v odvetě se Spartou doplatili. Na zahazování šancí ale samozřejmě také. Když nedáme Pražanům za 270 minut gól, nemůžeme myslet na poháry.
