Hlavní obsah

Chovanec přiznal: Zájem o nároďák mám, jeho trenérem ale ještě nejsem

Ocitl se mezi trojicí vyvolených. Na něho, Němce Klause Töppmöllera a zřejmě i na teplického Petra Radu reprezentační exmanažer Vlastimil Košťál ukázal a s nimi začal jednat o nástupnictví u české fotbalové reprezentace. A možná ještě na Ferdu Mravence, jak sarkasticky glosoval úlety svého papírově nadřízeného Pavla Mokrého. „Mně nástupnictví nenabídl. Na krátké a věcné schůzce se pouze zeptal, zda bych měl o funkci reprezentačního trenéra zájem, načež jsem mu řekl své ano,“ přiznal v rozhovoru pro Sport.cz Jozef Chovanec.

Článek

Už si mnete ruce? Už chystáte stěhování z Letné na Strahov?

Proč bych to dělal?! Mám ve Spartě své práce dost a dost. S hráčským kádrem, sezónou, která se rozbíhá, zahraničním soustředěním našeho áčka, kvalifikací o Ligu mistrů, jež nás čeká, ale třeba i s dorostenci.

Jste přece Košťálův největší favorit na funkci reprezentačního trenéra!

Já, stejně jako všichni ostatní kandidáti, které zatím vybral.

To vám řekl?

Jen mě informoval, když jsme spolu měli schůzku.

Že vybírá a vy stojíte v jedné řadě s jeho dalšími favority?

Že chce slyšet, zda bych měl o funkci reprezentačního trenéra zájem a že se na totéž ptal i ostatních adeptů, s nimiž jednal. Nic víc, nic méně.

Vaše odpověď se dá předem odhadnout...

Ale to přece není těžké! Samozřejmě že zájem mám, pokud by mě ovšem Sparta uvolnila.

Napadlo vás, že se paralela se situací před jedenácti lety, kdy jste k české reprezentaci přicházel poprvé, přímo vnucuje? Také tehdy se přece rozhodovalo v dalekém Rijádu o vás bez vás, i v sedmadevadesátém jste pracoval ve Spartě, i tenkrát jste potřeboval souhlas z Letné.

Podobenství se skutečně nabízí, protože i tehdy musel jednat šéf českého fotbalu František Chvalovský o mém uvolnění nejprve se Spartou a teprve potom jsme mohli debatovat o nabídce, kterou předložil mně.

Takže teď také čekáte na svolení klubu, než budete moci přitakat.

Svolení od Sparty dostal pan Košťál ještě před tím, než jsme se spolu sešli. A mé přitakání znamenalo jen to, že zájem mám. Rozhodovat ale bude až výkonný výbor.

Možná jste měl štěstí, že vás exmanažer reprezentace Vlastimil Košťál oslovil ještě předtím, než si vzpomněl na Ferdu Mravence...

Není dobré pro náš fotbal, že se tak důležitá otázka, jakou výběr reprezentačního trenéra nesporně je, dostala do podobné roviny.

Ale z toho přece není třeba dělat vědu. Jako ji vy neděláte ani z fotbalu, což vám kritici začali předhazovat, jakmile se v souvislosti s národním týmem objevilo na světle světa vaše jméno!

Možná jsem kdysi něco podobného vyřkl, ale šlo pochopitelně o nadsázku. Ostatně, když jsem před jedenácti lety k reprezentaci přicházel poprvé, rozšířil jsem realizační tým okamžitě o kondičního trenéra, fyzioterapeuta, maséry a další specialisty, za což jsem byl kritizován také. A když jsem argumentoval, že moderní vývojové trendy je třeba zavést i do našeho fotbalu, dostával jsem za uši, že jsem příliš rozhazovačný.

Dobrá, ale těžko asi vyargumentujete, že jste s trenérskou profesí skončil už před třemi lety v ruském Krasnodaru.

A já snad dělal někde ve stavební firmě a chodil se po celé tři roky na fotbal jen dívat z tribuny?

To nikdo netvrdí, ale kontinuita vám ovšem přece jen schází!

Jenže já se fotbalu věnoval, do Sparty se vrátil, u mančaftu jsem byl blízko, double jsme získali, Ligu mistrů hráli. A to už nemluvím o různých školeních FIFA a UEFA, jichž jsem se zúčastňoval. Když ale někdo potřebuje nějaké účelové tvrzení, vždy s ním přispěchá. A samozřejmě se nenamáhá dodat, že práce reprezentačního trenéra je jiná, než trenéra v klubu.

Narážíte tím na to, že reprezentační trenér musí být i manažerem?

Také.

Nic snazšího! Košťál přece nabízel Ivanovi Haškovi, s nímž rovněž jednal, nejen funkci trenéra, ale i reprezentačního manažera a šéfa celého reprezentačního úseku. Můžete si o podobné kompetence také říci.

Pro mě je mnohem podstatnější poznat prostředí a strukturu svazu, zjistit, kdo má co na starosti a za co nese odpovědnost, analyzovat situaci, k níž došlo. Během uplynulých let se u reprezentace i ve svazu spousta věcí změnila.

Takže nastolovat svou vlastní koncepci nemíníte?

Proč? Jde zase o účelovou střelbu, protože svaz na sportovním poli koncepci má, což výsledky české trenérské školy a třeba úspěchy jedenadvacítky či dvacítky přece dokládají. A důkazem je i to, že se nebojíme pořádat ani velké fotbalové akce, jakou třeba bude mistrovství Evropy devatenáctek.

Vaší prioritou by tudíž bylo nejprve poznání poměrů panujících na svazu a teprve poté reprezentační vize pro budoucnost.

Samozřejmě představu mám a vize mně v hlavě šrotuje, jenže teď rozebíráme něco, co ještě nenastalo. Ani pro mě, ani pro žádného z kandidátů. A já jsem jen kandidát.

Ale kandidát se zkušenostmi, které jste u české reprezentace v minulosti za pět let udělal!

To udělal. Jen jsem se utvrdil v tom, jak je strašně důležité, aby stabilita panovala na svazu i v týmu lidí kolem národního týmu. Když totiž českým fotbalem lomcuje nestabilita, odnáší to reprezentace.

Což byla vaše osobní zkušenost z evropského šampionátu v roce 2000 v Belgii a Nizozemsku, stejně jako z následné kvalifikace o postup na mistrovství světa 2002?

Určitě, protože už v průběhu mistrovství Evropy začínalo být vedení našeho fotbalu rozklížené, což se po odchodu jeho prvního muže Františka Chvalovského v následné kvalifikaci ještě více umocnilo. Nějaký čas trvalo, než se všechno zase usadilo a reprezentace nabrala kurs, o němž jsme s Chvalovským i mým asistentem a poté nástupcem u reprezentace Brücknerem často mluvili a jehož výsledkem byla poté trojnásobná účast na mistrovství Evropy, resp. světa.

Teď tedy bude na vás navázat na nit, kterou jste před lety společně spřádali, a po nezdaru na EURO v Rakousku a Švýcarsku dostat z reprezentace víc, než dokázal Brückner.

Trenérem ještě nejsem, takže si podobné konstrukce vyprošuji. Na evropském šampionátu stačila jediná minuta a reprezentační trenér se nemusel vůbec shánět.

Jenže se shání a vy patříte mezi nejvážnější kandidáty. Jak vůbec současnou reprezentaci vnímáte?

Jako silný tým, v němž se skrývá velký potenciál. Zvláště když se nabízí hodně mladých a kvalitních hráčů, které bude zapotřebí do mužstva implantovat, jako jsme to za mé éry udělali s Rosickým, Polákem, Jankulovskim a spol.

Ale právě Jankulovski, stejně jako Koller, Galásek a spol. ohlásili, že s reprezentací skončí.

To sice ohlásili, ale o jejich názoru a důvodech nic nevím. Proto si je třeba s nimi sednout a alespoň z pouhé slušnosti s nimi promluvit a ptát se jich po důvodech.

A třeba je přemluvit, jako jste to dokázal v kvalifikaci o postup na MS 2002, kdy jste k návratu umluvil Jiřího Němce!

Nejde o přemlouvání, ale o názory a o vzájemnou diskusi. Zvláště, když já znám dobře je a oni mě.

Nic záviděníhodného. Zvláště, když je třeba ještě hasit rozbušku jménem Petr Čech, jehož reprezentační exmanažer  Košťál označil za  příčinu nezdaru a vyřazení české reprezentace na EURO!

Byly to oboustranně nešťastné reakce. Teď podle mého ale nazrál čas, aby dal k dispozici své rozbory a závěry trenér Brückner, načež by si všichni měli sednout k jednomu stolu a věci si vyříkat a udělat rozumný závěr.

Třeba že ze současné reprezentace se dá přece jen vymáčknout mnohem víc?

Hlavně že se z ní dá udělat mnohem lepší tým, než jakým je. Individuality jsme v něm vždycky měli a máme, uspěli jsme ale jedině tehdy, když jsme jako tým hráli a vystupovali. Jako tým pokorný a pracovitý, který ví, co chce, za čím jde a jakým způsobem chce úspěchu dosáhnout. Tohle krédo musí být společným zájmem všech - od hráčů a trenérů přes manažery až třeba po kluby.

Jenže na infikování vaší filosofii národnímu mužstvu a českému fotbalu se příliš času nedostává, neboť kvalifikace o postup na MS 2010 začne už v září. Neděsí vás to?

Termíny kvalifikace jsou dané a čas pro každého z kandidátů na reprezentačního trenéra stejný.

Reklama

Související témata: