Článek
Jak jste se vůbec dostal k fotbalové reprezentaci Království Bahrajnu?
V Ománu jsem skončil, protože nedokázali překousnout jednu prohru, nabídka z Bahrajnu přišla takřka okamžitě a já ji vzal. V pětašedesáti už si člověk nevybírá.
Vy, který se v arabském světě pohybujete už přes deset let a máte tam velké úspěchy a obrovské renomé?
Bylo to pro mě něco nového a lákavého. Teď cítím jistou satisfakci, že s Bahrajnem postupujeme asijskou kvalifikací dál a dál, zatímco Omán už skončil a zůstane doma.
To už je asijská kvalifikace o účast na světovém šampionátu v roce 2010 tak daleko?
Z původních třiačtyřiceti reprezentačních celků jich po eliminaci a prvních dvou kolech zůstalo už jen deset a my jsme mezi nimi. Na maličký ostrůvek v Perském zálivu, jenž má rozměry 70 na 40 kilometrů a kde žije 700 000 lidí, obrovský úspěch. Teď už nás čeká poslední kvalifikační kolo a jde o všechno.
S kým se musíte vypořádat, abyste se s Bahrajnem podíval za dva roky do Jihoafrické republiky?
Losovalo se před pár dny v Kuala Lumpuru a my se dostali do strašně těžké skupiny s Austrálií, Japonskem, Uzbekistánem a Katarem, zatímco ve druhé, která je nepoměrně snazší, se utkají obě korejské reprezentace, Irán, Saúdská Arábie a Emiráty. První dvě mužstva z každé skupiny postupují přímo, týmy na třetím místě se střetnou mezi sebou o právo vyzvat soupeře z Oceánie.
Soupeři vás asi hodně děsí...
Soupeři a dlouhé cestování ještě víc. V asijské kvalifikaci jde o nepředstavitelné vzdálenosti násobené navíc časovým posunem, který mnohdy činí i šest hodin. Takže musím mužstvo připravit nejen na protivníka, ale i na problémy s aklimatizací. A přitom mezi jednotlivými zápasy je jen pár dnů, neboť Asie přistoupila na jednotné kvalifikační termíny FIFA, což je velký problém. Hrát třeba v sobotu v Japonsku a ve středu v Uzbekistánu, to si v Evropě dovede málokdo představit.
Přesto asijskou kvalifikací úspěšně postupujete, takže fotbal v Bahrajnu asi musí mít solidní úroveň, když je schopen konkurovat Japonsku, Koreji, Austrálii!
Ale omyl - na ostrově je pouze devatenáct mužstev a tudíž asi 380 amatérských fotbalistů, z nichž skládám národní tým. Když jsem to vykládal v Japonsku, kde se mimochodem na náš vzájemný zápas přišlo podívat 52 tisíc diváků, nechtěli věřit, že jsme jim schopni s takovýmto fotbalovým zázemí konkurovat a postupovat kvalifikací stejně jako oni. Přitom jsme Japonsko doma 1:0 porazili a u nich stejným poměrem prohráli gólem inkasovaným v poslední minutě.
Hraje se vůbec v Bahrajnu nějaká liga?
Dřív měli první a druhou, od nové sezóny ale bude všech devatenáct týmů hrát společně, aby se až v průběhu soutěže rozdělily na lepší a horší. Uvidíme, co to přinese.
A co vaše současná cesta do Evropy? To jste přijel s amatéry z Bahrajnu sbírat zkušenosti a porážky?
Na soustředění do Rakouska jsem jezdil už s reprezentací Ománu, takže teď jsem s Bahrajnem zvolil stejný model přípravy. Až do konce měsíce budeme pod Alpami trénovat, hrát, sbírat porážky, učit se a i dívat kolem sebe. Vždyť ve stejnou dobu, jako my, se v Rakousku připravuje dvaadvacet mužstev - Arsenalem a Realem počínaje až po Panathinaikos, Olomouc, Bolton či Mladou Boleslav. Pro mé svěřence je konfrontace s evropským fotbalem nesmírně prospěšná.
Kdy vám po návratu do Bahrajnu začne sezóna?
Nejprve odjede třináct mých svěřenců, kteří jsou jedinými profesionály v mužstvu, do svých klubů v Kataru a Saúdské Arábii, už 6. a 9. září nám začne zápasy s Japonskem a Katarem rozhodující část asijské kvalifikace o postup na mistrovství světa. A hned v lednu se rozběhne kvalifikace o postup do finálových bojů Asijského poháru, jehož vyvrcholení je plánováno na rok 2011 do Kataru. Máme zase těžkou skupinu, v níž budeme hrát opět s Japonskem, Hongkongem a Jemenem, takže to bude zase náročný rok. Zvláště, když jsem u reprezentace Bahrajnu na všechno sám.
