Rubriky:

Reprezentace

Gólman Zítka si přivezl na soustředění i slabikář

4. září 2008 07:51 - ŠŤIŘÍN

Při cestě do Čech na sraz fotbalové reprezentace stačil brankář Daniel Zítka nafasovat slabikař a další knihy pro svoji malou školačku, aby se po příjezdu na Štiřín ujal už tradiční role. Coby rezervní gólman jistí před startem kvalifikace o postup na mistrovství světa klid a pohodu české brankářské jedničky Petra Čecha. Sám přitom zažil skličující start do sezóny. "Po sportovní stránce mě nikdy nic horšího asi nepotkalo," říká gólman slavného Anderlechtu.

 

PRÁVO/Michaela Říhová

Věhlas belgickému klubu nebyl na pohárové scéně nic platný. Vyhořel! Běloruský Borisov, celek, který dosud v Evropě žádný pořádný výsledek nezaznamenal, vyřadil belgického giganta v 2. předkole Ligy mistrů.

"Být to s někým jiným, tolik by to asi nevadilo. Jako třeba v případě Slavie s Fiorentinou. Ale s běloruským klubem... Pro Anderlecht skoro katastrofa," ošívá se při vzpomínce na nepříjemné momenty. "Ale jinak se samozřejmě dějí i horší věci. A nám to snad přinese úspěch v domácí lize, na kterou se teď můžeme o to víc zaměřit," přemítá.

O výprodeji se psalo jen v Čechách

Série zvěstí, že Anderlecht mužstvo po evropské ostudě rozprodá a že dojde i na české trio v něm, se objevily okamžitě.  "Ale psalo se o tom jen v Čechách. Před nás po vyřazení předstoupil manažer a hned řekl, že Anderlecht není v situaci, že by musel rozprodávat mužstvo a že si nechá kádr pětadvaceti lidí," líčí Zítka.

"Klub naopak ještě nakupoval. Přišel Argentinec z Leverkusenu," připomíná.  Na nabídky k prodeji hráčů Anderlecht reagoval negativně. "Z českého tria se tahle možnost  týkala snad jen Honzy Poláka, zatímco mě  a Standy Vlčka ne," podotýká brankář.

Manželka rozhodne, kde se usadí

Sám je a bude v Belgii trvalkou. Do Anderlechtu kdysi přišel z Lokerenu, v Belgii je už devět let. "Ale beru to pořád, že tam jsem pracovně a doma jsem stále v Čechách," říká.

Co přijde po skončení kariéry, to prý záleží na manželce, která ho zatím musela během dosavadní kariéry pořád jen následovat. "V Anderlechtu mám smlouvu ještě tři roky, takže mně bude šestatřicet, a kdo ví, co v té době bude. Kde se usadíme, rozhodne žena," pokračuje Zítka. Samozřejmostí se pro něj za ta léta stala vlámština. Ale i pro celou rodinu, dceru Evu a Nelu nevyjímaje. "Obě se už narodily v Belgii, starší Eva chodí do vlámské školy, jde do druhé třídy," připomíná.

Golf na Štiříně ho vůbec neláká

Příprava před bitvou se Severními Iry pro něj znamená nezvykle dlouhé odloučení od rodiny. "S nároďákem jsem takhle dlouhé soustředění nezažil," říká. Poznává přitom zázemí areálu v Kunicích i pohodlí přechodného sídla mužstva - štiřínského zámku. "Já myslel, že to je statek. Ještě jsem to tolik nestačil prozkoumat, zajímal mě jen pokoj, jídelna a posilovna."

Na dohled má třeba i golfové hřiště. "Ale to není pro mě," odmítá zábavu, kterou vyhledává řada jeho spoluhráčů.

Čím se baví on sám? "Na čtení mám slabikář," směje se a vysvětluje. "Nafasoval jsem ho s dalšími knihami pro dceru, protože se bude učit i v češtině. Jinak na nudu mám časopisy a počítač, ale ten jsem teď půjčil Vencovi Svěrkošovi, já na to zase tolik nejsem," říká.


S rolí náhradníka si hlavu neláme

Zítka si nedělá hlavu z toho, že do brány se v kvalifikaci dostane při přítomnosti Petra Čecha jen v případě mimořádné události.  "Beru to, jak to je. Potrénuji, abych byl o. k. na příští sobotu na ligu. Jsem tu hlavně pro to, abych pomohl Petrovi navodit  maximální pohodu a předvedl, co se od něj čeká," je smířen s rolí náhradníka. Jakémusi neoficiálnímu povýšení z trojky na dvojku při absenci Jaromíra Blažka nepřikládá velký význam. "Beru jakoukoli roli. Pro mě je odměnou už to, že jsem tady."

Václav Procházka, Sport.cz, Právo

Zrušit