Útok fotbalové reprezentace se rozpadl. Na mladé nemůžu spoléhat, říká Bílek

„Nemohu říct, že bych cítil bezmoc. Ale po turnaji v Emirátech byla moje pozice při vstupu do letošního roku hodně komplikovaná,“ připomíná Bílek, že na úplném začátku jeho mise byly prohry se SAE a Ázerbájdžánem.

Následně pak reprezentace prohrála i ve Skotsku, a pak v květnu v New Jersey s Tureckem. „Byla to čtvrtá prohra v řadě. Šlo o složitou situaci. Tlak byl obrovský,“ vzpomíná Bílek.

Největší komplikací při Bílkem řízeném tažení reprezentace zpět mezi smetánku představoval rozpad útoku. „Spoléhal jsem na pětici Necid, Baroš, Bednář, Svěrkoš a Fenin. Jenže první v CSKA Moskva nehraje pravidelně, Baroš byl zraněný a ti zbylí tři ztratili pevné místo v sestavách svých klubů,“ lamentuje nad bídnou formou útočníků.

Bílkovi tak nezbývá než doufat, že během nadcházejících tří měsíců do únorového utkání reprezentace v Chorvatsku se situace změní. „Z pohledu ofenzívy je pro nás zajímavá hlavně Plzeň, protože Sparta má dva cizince. Na druhou stranu jsou v Plzni hráči, kteří se v minulosti neprosadili ve Spartě, když měli hrát proti zhuštěné obraně. Ale ve srovnání s loňskou sezónou se prosazují, a tudíž je jejich tým v tabulce vysoko a hráči Plzně si zaslouží příležitost,“ přemítá Bílek.

„Obecně platí, že by bylo potřeba, aby všichni adepti hráli těžší zápasy než jen ty ligové.“ Reprezentační trenér chce využívat služeb talentovaných mladíků z jednadvacítky. „Šanci dostali Mazuch, Suchý, Milan Černý, Pekhart a Morávek. Ale kteří z hráčů jednadvacítky si vybudovali ve svém týmu tak silnou pozici, abychom na ně mohli spoléhat, či mají výkonnost, při níž by se stali oporami reprezentace?“ přemítá Bílek.

Tíží ho stav, kdy talentovaní borci odcházejí v mladém věku do zahraničních klubů, kde čekají dlouhé měsíce na první šanci a nezřídka se pak vracejí s pošramoceným sebevědomím. „Nejde o ideální stav,“ mračí se Bílek. „Vezmu-li příklad Vydry v Udine, měl ještě rok zůstat v Ostravě, kde hrál,“ zlobí se Bílek.