Článek
Navíc je otázkou, zda by trenérská poprava Bílka vůbec něco řešila. On dva roky evidentně promarnil a jeho nástupci by se před duelem v Glasgowě času na proměnu žalostně nedostávalo.
Pozor na změny, jsou zde ještě hráči
A hlavně – ještě zde jsou hráči. S Bílkovým vedením evidentně spokojení, s panujícími poměry a současnou pohodovou konstelací, která jim vyhovuje, prohry a blamáže si příliš nepřipouštějící. Chtít na nich aby akceptovali změny? Nabourat jejich zvyklosti a momentální pořádky? Dosadit trenérského rasa, jenž by přišel s novotami, vyžadoval na nich náročnější fotbal, nutil je k modernímu pojetí? Nutil je, aby hráli srdcem, byli ochotni chodit důrazně a agresivně do soubojů, nebáli se strčit nohu do šprajcu, v němž by si třeba mohli přivodit zranění a riskovali, že ve svém klubu přijdou o místo v základní sestavě?!
Dokud na Strahově seděl jako předseda Ivan Hašek (vpravo), měl trenér reprezentace Michal Bílek mocného ochránce. Teď si stěžuje na silný tlak, který pociťuje.foto: Právo/Jan Handrejch
Tohle všechno by se mohlo obrátit proti reprezentaci, protože někteří z reprezentantů by se s klidnou duší pro další sraz omluvili, přičemž záminku by si vždycky našli, jiní by třeba přijeli, ale svůj alibismus by vyznávali dál. Nemluvě o tom, že by Bílkova nástupce a jeho nároky a požadavky mohli klidně bojkotovat, jen aby ho odrovnali. Do duší dnešní reprezentační generace nikdo nevidí, natož aby odhadl, co se v nich odehrává.
Dva promarněné roky
I proto se strahovská generalita, která ke všemu nemá charismatického vládce s tvrdou rukou a patřičným respektem, k činu neodhodlá. Jednak proto, že momentální konstelace v kvalifikační skupině přes varovnou středeční blamáž v Norsku pořád naději na účast v baráži o EURO 2012 dává, hlavně však proto, že si je všech zmiňovaných aspektů vědoma. Nemluvě o tom, že nemá dost dobře kde brát a kam po nástupci Bílka sáhnout.
Nechce se totiž věřit, že by reprezentační mizérii nevnímala a pochybenou trenérovu filipku obhajující norskou blamáž i zatvrzelé setrvávání ve funkci neregistrovala. Zvláště, když dva roky Bílkova panování nad národním týmem utekly a žádný progres se nedostavil. Hra nemá systém a řád, takže se vytrvale mění ve zmatečný chaos, tým tápe a evidentně neví, co na něm trenér požaduje, o odpovídající koncentraci, vůli, anebo alespoň ochotě se o výsledek rvát, když na moderní fotbal nemá, si nemůže nechat ani zdát. O reprezentační bilanci pak vůbec nemluvě, neboť kupříkladu v letošním roce vyhrál Bílkův celek z šesti duelů jen jediný, a to ještě nad slaboučkým Lichtenštejnskem.
Balast reprezentační mizérii nezakryje
Ani slovní balast operující norským excesem, obrovským varováním, velkým tlakem, pod nímž se trenér ocitl hned po jmenování a jenž se nyní ještě umocnil, což všechno jsou Bílkovy věty ze čtvrteční filipiky proti duším nevěřícím a volajícím po jeho odvolání, na těchto faktech nic nezmění. Víra, že jeho výběr v sobě morálku má, což ostatně po domácí kvalifikační prohře s Litvou dokázal hned v následném duelu se Skotskem, takže se v klíčových utkáních určitě zvedne a svou sílu dokáže, je koriguje jen nepatrně.
Norští fotbalisté se radují z prvního gólu proti Česku.foto: ČTK/Andersen, Aleksander
Možná však tuto obhajobu a trenérovu „analýzu“ krizové situace v reprezentaci a českém fotbale strahovské vedení skutečně akceptuje. Spíše si ale zdá, že si je vědomo, že průměrný tým poskládaný až na dvě tři výjimky představované gólmanem Čechem a s neustálými zraněními laborujícím a o místo na slunci se v Arsenalu rvoucím Rosickým z průměrných hráčů, kteří ke všemu působí mnohdy v podprůměrných klubech, nemá na víc, než předvádí. A že trenér bez charismatu, který navíc není ani motivátorem kalibru svých předchůdců Rady či Straky, ho z marasmu stěží dostane, vnímá určitě rovněž. Zasahovat do křehkého pnutí kolem národního týmu v době, kdy naděje na druhé místo ve skupině pořád ještě žije, se ale neodváží.
Generalita chce opatření, Bílek o ně nestojí
Proto zůstane den po lekci v Oslo u ujištění vyslaného fotbalovému národu místopředsedou Kučerou, že si fotbalová exekutiva nechá předložit od manažera Šmicra analýzu současného stavu reprezentace a přijme potřebná opatření, aby účast českého reprezentačního týmu v baráži o EURO nebyla ohrožena.
Trenér Michal Bílek na tréninku reprezentacefoto: Právo/Jan Handrejch
Bílek ovšem o žádná opatření nestojí, neboť si je jistý sám sebou a svou práci, což opětovně potvrdil. „Pořád jsem ten, co má mužstvu co dát, tvrdím, že v případě porážek nešlo o systémové, ale individuální chyby. Za dobu, co vedu národní tým, jsme odehráli všechny zápasy, včetně duelu ve Španělsku, dobře, zklamán jsem byl jen v Norsku. To byl exces. Varování. Proto o změnách či posílení realizačního týmu neuvažuji. Mám vedle sebe pana Komňackého,“ tvrdošíjně hájí sebe i svou pravdu,
Vidinu, že kvalifikace je rozehraná dobře, pětibodový náskok před Skotskem a Litvou víc než přesvědčivý a baráž je tudíž na dosah, samo sebou také. Teď jde jen o to, aby se po středeční blamáži v Norsku a nejhorší prohře, kterou reprezentace za posledních sedmnáct let utrpěla, neproměnila v Glasgowě či potom ve Vilniusu jen v bludnou chiméru.
Času se sice žalostně nedostává, ale pár dnů přece jen zbývá, aby alespoň tuto obavu někdo ze strahovského vedení Bílkovi tlumočil, když si ji sám nepřipouští, skálopevně přesvědčen o své pravdě a dobré práci, kterou u národního týmu odvádí.
Fanoušci mají ovšem jiný názor. Na internetu například už vznikla petice za jeho odvolání. Podívat se na ni můžete zde.
