Rubriky:

Reprezentace

Bojovník Polák se těší na světový šampionát

26. listopadu 2005 11:47

Žlutý pruh uprostřed blonďaté kštice a pronikavé oči mu dávají vzezření válečníka. Na pravém rameni má také vytetovaný symbol v podobě čínského draka. Ten nosili a nosí velcí bojovníci. Fotbalový záložník Jan Polák takový na trávníku skutečně je.

Nesmlouvavý bijec, který neuhne z žádného souboje, dře celý zápas a navíc dokáže ze střední i větší vzdálenosti od branky vysílat velice tvrdé rány, které mají konkrétní cíl. I když v reprezentaci odehrál jen čtrnáct utkání, má na kontě pět branek. "Já že tím někoho děsím? Kdepak, to mě ani nenapadlo. Nosím to, protože se mojí přítelkyni Markétě a mně takový účes líbí," usměje se nad dotazem, zda svoje nezaměnitelné image zvolil, aby vyvolával strach v očích soupeře.

"Ale kdyby moje vzezření děsilo naše soupeře na mistrovství světa, proč ne," protáhne koutky znovu do úsměvu. "Já se tam... Tedy, sem do Německa hrozně těším. Udělám všechno pro to, abych se v národním mužstvu udržel. Vždyť účast na takovém galaturnaji je víc než zlaté medaile z evropského šampionátu jednadvacítek," přeje si nahlas splnění snu všech fotbalistů.

Správný krok

Norimberk je prý přesně to místo, kam správně nakročil na svojí cestě k fotbalovým výšinám. "Nastupuji pravidelně, věří mi tu, a dostávám pro svoji hru prostor. Cítím větší tlak než v Liberci. Přišel jsem jako velká letní posila, tak se musím ukázat, jenže..." poklesne v hlase. Norimberk zametá na chvostu bundesligy. Cesta fotbalových talentů do velkých klubů z českého venkova je přece jen hrbolatější než ta z Letné.

"Přitom máme dobré mužstvo. Ne, Bayern to není, ale klidný střed tabulky by měl být v našich silách. Nedáváme góly. Dokážeme si vytvořit šance a neproměníme je. Ani mně to tam nepadá... Čekáme na uzdravení Marka Mintála, v loňské sezóně nejlepšího kanonýra bundesligy. S ním se ta smůla snad prolomí," říká s krátkými odmlkami. Téma 1. FC Norimberk není zrovna to pravé, o čem by si chtěl povídat. Alespoň ne na novinářský diktafon. Člověk něco utrousí, někdo to přeloží v jiných souvislostech a je zbytečný malér.

"Vůbec nelituji, že jsem do Norimberka šel. Po Brně a Liberci to je další krok dopředu. Hraji bundesligu, která určitě patří ke čtyřem nejlepším evropským soutěžím. To jsou zkušenosti, které bohatě zúročím. A je tu na mne i po fotbalové stránce víc vidět. Určitě to není moje poslední štace v zahraničí. Navíc Norimberk je za českými humny," říká přesvědčivě, ale zároveň upozorní, že odtud nikam nespěchá. Ta další nabídka by totiž už měla být top. "Pokud na to budu mít," dodá se zdravým zapochybováním. "Ve čtyřiadvaceti letech ještě patřím do kategorie mladých hráčů, ale v té budu tak rok dva. Pak musí být jasno: Polák je špičkový hráč, nadprůměrný, solidní průměr nebo... Horší to snad nebude," vysvětlí svůj pohled na sebe sama s tím, že hodnocení nechává na druhých.

Je jich pět

Teď vůbec nejde o slavnou partu Poláčkových uličníků, ale o pětici fotbalistů z bývalého Československa, kteří oblékají dres 1. FC Norimberk. O slovenském střelci Mintálovi už byla řeč. Dále tu hrají Samuel Slovák, který má státní příslušnost i v příjmení, jejich krajan Róbert Vittek a Marek Nikl, bývalá opora Bohemians a krátce i člen české reprezentace. Ne že by spolu trávili všechen volný čas, ale zejména v prvních týdnech a měsících ulehčili nové české posile v Německu život.

"Právě díky nim si tu nepřipadám jako cizinec a cítím se v Norimberku jako doma. Jen ten fotbal... Ale o tom už jsme mluvili. Kluci mi pomohli s tlumočením, Marek Nikl i se stěhováním do nového domku, s vyřizováním na úřadech. Poradili také, kde co nakupovat, kam si zajít na večeři a kam jen tak posedět," vypočítává a prsty na obou rukou už mu na dobré skutky spoluhráčů nestačí.

"Tohle mi ušetřilo spoustu času a potíží, s nimiž se potkávají fotbalisté na první zahraniční štaci, kde jsou sami. Dostávám do sebe němčinu a už si poradím, ale ten začátek mi ohromně ulehčili, za což jim patří stále velký dík. Občas si zajdeme na večeři, s Markem Niklem o něco častěji, ale nemá to nějaký pravidelný rytmus. Každý máme svůj domov, vidíme se denně na tréninku, takže je to tehdy, když se nám chce být spolu a vzít s sebou přítelkyně a manželky. Takové odreagování nikdy neškodí," říká vesele, hořkou pilulku norimberského fotbalu už spolkl.

Markéta a jorkširáci

Dobrá rada nad zlato, říká se, ale ještě cennější je pak vlastní dobrá zkušenost. "S Markétou žijeme několik let. Ona je mojí skutečnou oporou. Nevím, jak to přesně vyjádřit pro noviny, aby to neznělo banálně... Dívkám se to zkrátka říká snáz a beze slov," usměje se a v jeho hlase je znatelná nejen láska k přítelkyni, ale i úcta k životní partnerce. "Samozřejmě, že tíha finálního vybírání, pořizování a zařizování byla na ní. Potřeboval jsem se naplno věnovat fotbalu, protože na dobrém začátku hodně záleží, hlavně v cizině," přizná, kdo byl lídrem při zabydlování nového sídla.

Společně z něj teď vyrážejí ve volnu za posezením, nákupy i zábavou. "Neumíme sedět jako pecky doma a jen koukat na televizi. Máme to kousek do centra, které je velice krásné. Našli jsme si tři restaurace či kavárny, kam rádi chodíme. Je dobré mít víc oblíbených míst, alespoň nezevšední a podle chuti je lze střídat. Je to příjemné rozptýlení," říká spokojeně absolvent brněnské obchodní akademie. I když si samozřejmě finančně polepšil, zatím ho nezlákalo ani honosnější auto, než je jeho VW Passat, kterého si přivezl z Čech. "Jistě, jednou ho vyměním, ale pořád slouží dobře, zatím tedy není důvod," odmítá lákadla v podobě mercedesů, porsche a jiných luxusních vozů.

Neodmyslitelnými průvodci Jana a Markéty jsou kouzelní yorkshirští teriéři Sofia a Fabio. "To jsou naši mazlíčci. Vejdou se do košíku, mohou s námi prakticky všude a ani na hranicích s nimi nejsou problémy jako s většími psy. Hlavně Markéta si jich dosytosti užije, když jsem na cestách za fotbalem," pohladí chlupaté kuličky s culíčky.

V české reprezentaci nejsou náhradníci

Když se řeč stočí opět k fotbalu a národnímu mužstvu, znovu pookřeje. "V reprezentaci si úžasně psychicky odpočinu a nabudím se. Je to úplně něco jiného, než v klubu. V českém nároďáku je skvělá atmosféra. Poprvé jsem za něj hrál v sedmnácti letech, pak přišla pětiletá pauza, zaviněná různými důvody, ale novou šanci, kterou mi dal trenér Brückner, už nepustím. Letos jsem si zahrál hodně. Především odveta s Norskem na Letné a oslavy po ní byly úžasné, to se nedá vyprávět, to se musí zažít," rozzáří se.

Nad námitkou, že je náhradníkem za Galáska, zakroutí odmítavě hlavou: "Tak to není. V české reprezentaci nejsou náhradníci. To, co trenér Brückner stále říká, uvnitř týmu skutečně funguje. Každý fotbalista chce hrát v základu, ale v tomhle mužstvu jdete na lavičku s tím, že musíte být kdykoli připraven zaskočit za spoluhráče, jemuž přejete, aby se mu co nejvíc dařilo. Možná to zní zvláštně, ale je to tak," nechá nahlédnout pod reprezentační pokličku.

"A co se týká Tomáše Galáska, on je respektovaný kapitán, to ctí i Pavel Nedvěd, který nám v baráži ohromně pomohl. S Tomášem už jsme hráli v pohodě i vedle sebe. On je jiný typ, ale když je na trávníku a já na lavičce, sleduji, jak si počíná. Oba jsme defenzívní záložníci a od kapitána národního mužstva a slavného Ajaxu se mám co učit," říká se zdravou úctou ke staršímu spoluhráči.

"Ať mi dá trenér Brückner jakýkoliv úkol, beru ho s radostí. Jestli se mi proti Norům podařilo Tomáše zastoupit, jsem jen rád. Už jsem řekl, že udělám všechno pro to, abych se dostal na mistrovství světa. Vždyť se mi může ještě víc otevřít cesta do velkého fotbalu. Především ale věřím, že tohle mužstvo, posílené ještě o Honzu Kollera a Vráťu Lokvence, může po velké díře do Evropy, kterou udělalo loni na EURO, udělat další i do světa. Jak velkou, o tom se zatím neodvážím ani snít," rozloučí se velký fotbalový talent a bojovník Jan Polák.

Karel Felt, Právo

Zrušit