Článek
"Důležité bylo, že jsem dobře trefil klíčové okamžiky kariéry. Nejdůležitějším bylo odejít do Juventusu, kde jsem vyrostl ještě v lepšího hráče než dřív, a dosáhl proto i spousty úspěchů. A cítím, že také končím v pravý čas," uvedl Nedvěd.
Teď má jasno pouze v tom, že se následující tři měsíce chce věnovat rodině. Až pak se podle všeho rozhodne, co bude dělat dál. Na obnovení kariéry prý nyní nepomýšlí, byť si ještě minimální a mizivou šanci na návrat ponechává. "Je zbytečné říkat, že je absolutní konec. Ale teď si to myslím."
Pavel Nedvěd (vpravo) dostává od Alessandra Del Piera pamětní dres.foto: ČTK/AP/Massimo Pinca
Hvězdný záložník v neděli dal v 36 letech sbohem svému Juventusu Turín a při rozlučce proti bývalému klubu Laziu Řím prý prožíval nejdojemnější chvíle na fotbalovém trávníku. "Když jsem viděl brečet svoji ženu, tak jsem se musel hodně držet... Byl to opravdu krásný zážitek. Je dobré končit tak, jak jsem skončil já. Tedy na nohou, ne na kolenou," uvedl Nedvěd. I dnes potvrdil, že byl napevno rozhodnutý ukončit kariéru už od února.
Na rodákovi ze Skalné u Chebu bylo vidět, jak je doma v blízkosti své rodiny uvolněný. Jako by z něj spadlo tíživé břemeno, když oznámil definitivní konec. Navíc byl šťastný, že jeho rozlučku přímo na stadionu viděli všichni jeho blízcí. "Na jednu stranu to byly nejkrásnější chvíle, co jsem zažil, ale na druhou i nejsmutnější. Ale když jsem viděl, že lidi na stadionu zůstali i po zápase, a uvědomil si, jak krásnou mám rozlučku, tak mě to naplnilo a řekl jsem si, že jsem odvedl dobrou práci. Teď je ale už potřeba začít jinde a bez toho, abych běhal po hřišti," líčil Nedvěd.
Grande Paolo: Však mě znáte...
Teď už začíná přemýšlet nad dalšími životními etapami. Zatím neví, kam nasměruje svoji neutuchající energii, kterou oslňoval i na hřišti. Návrat k velkému fotbalu nyní podle všeho už neplánuje, ale té možnosti se také ještě definitivně nezřekl. "Myšlenky jsou teď opravdu takové, že jsem to uzavřel. Ale zase se říká: nikdy neříkej nikdy. Však mě znáte," narážel Nedvěd na svoji pověstnou nerozhodnost.
"Mám teď spoustu času na další rozhodnutí. Po měsíci mi fotbal třeba chybět nebude, za dva či tři měsíce to může být jinak. Potřebuju klid, potřebuju potkat spoustu lidí, abych se mohl správně rozhodnout. Nabídek je i po nedělním konci spousta - fotbalových i mimofotbalových," vysvětloval Nedvěd.
Záložník Juventusu Pavel Nedvěd (čelem) se objímá s Alessandrem Del Pierem.foto: ČTK/AP/Alberto Ramella
K pokračování aktivní kariéry ho přemlouvá i jeho italský agent Mino Raiola. "Je to jeho práce shánět pro mě nabídky. Překvapilo mě, co všechno už má, ale konečné rozhodnutí bude stejně jen a jen na mně," zdůraznil nejlepší fotbalista Evropy z roku 2003. "Jedno je jasné. Až si vyberu, čemu se budu věnovat, zase do toho půjdu naplno jako ve fotbale. Vyplatilo se mi to ve fotbale a výsledky se dostaví dříve nebo později i jinde," přemítal.
Nedvěd: Hašek by do toho měl jít
V budoucnu by se prý nebránil třeba trénování. "Nejlepší by bylo, kdybych mohl dělat asistenta nějakému velkému trenérovi, na které jsem sám měl velké štěstí," poznamenal. Uvažuje ale i o tom, jak se angažovat v českém fotbale. "Mám v sobě určitou myšlenku jak doma pomoci. Situace v našem fotbale teď není dobrá, je tam hodně negativ, ale nic není ztraceno. Osobně si myslím, že by hodně pomohlo, kdyby šel do voleb (předsedy svazu) Ivan Hašek a vyhrál to," uvažoval Nedvěd.
Pavel Nedvěd zdraví fanoušky Juventusu Turínfoto: <a href="http://www.ctk.cz/">ČTK/AP</a>
Kariéru prý uzavřel i kvůli rodině. "Devatenáct let jsem ji šidil, teď je čas jí všechno vrátit. Máme velké plány, přes tři měsíce budeme mít volno, vyrazíme do Ameriky, na chatu do Čech, na loď do Itálie. Chceme toho zkrátka stihnout hodně. Malá Ivanka mi už říkala, že je šťastná, že bude se mnou doma. Naopak Pavlík by ale ještě byl rád, kdybych ještě rok pokračoval," popsal Nedvěd, jak důležité rozhodnutí braly jeho děti. "Ale třeba táta mi taky říkal, že jsem ještě mohl pokračovat, když na to pořád mám. Je fakt, že jsem zdravý, odehrál jsem letos snad nejvíc zápasů za poslední roky a také tréninků jsem vynechal minimum," podotkl Nedvěd.
Prý bez fotbalu stejně nevydržím
Právě skutečnost, že jej řada lidí od uzavření kariéry zrazovala, jej prý do jisté míry "nahlodávala". "Třeba Del Piero (kapitán Juventusu) prý do poslední chvíle věřil, že prodloužím, to samé říkal Gigi Buffon (brankář). I kluci v kabině mě pořád přemlouvali, abych nekončil. Ale už jsem se na to moc necítil, tak jsem to nechal být, jak jsem se rozhodl," popisoval Nedvěd. "Stejně mi pak všichni říkali, že bez fotbalu nevydržím a v srpnu mě najdou oběšeného na větvi tady v La Mandrii. Já ale pořád doufám, že fotbal až taková droga není," prohlásil Nedvěd s úsměvem.
Zaskočilo jej prý, když během soboty unikly na veřejnost a do médií zprávy o tom, že údajně v Juventusu kontrakt skutečně o rok prodloužil. Byť byl pravdou opak. "Nevím, kde se to vzalo. Na Juventusu jsme se opravdu podle plánu sešli, ale já jsem jim jen zopakoval, že trvám na svém rozhodnutí skončit a oni to respektovali," uvedl Nedvěd a popřel, že by možné obnovení smlouvy zkrachovalo na odlišných finančních požadavcích obou stran.
Pavel Nedvěd s manželkou Ivanou, dcerou Ivanou a synem Pavlemfoto: ČTK/AP/Massimo Pinca
Netajil, že nedělní loučení v duelu s Laziem jej rozhodilo. Už od rána prý cítil zvláštní nervozitu, byť ve fotbale už zažil mnohé. Vážil si také toho, že v posledním utkání v černobílém dresu Juventusu navlékl kapitánskou pásku, kterou mu přenechal Del Piero. "Říkal, že je to to nejmenší, co pro mě mohl udělat. Ale bylo to gesto, jaké jsem nečekal. Na začátku zápasu jsem se i těžko koncentroval, ale pak jsem se do toho dostal a zase myslel jen na vítězství," líčil Nedvěd, který k výhře 2:0 nad Laziem pomohl nahrávkou na druhou branku Iaquinty.
K dokonalému happyendu scházelo jen to, aby sám skóroval a stal se členem Klubu ligových kanonýrů, který sdružuje hráče s minimálně stovkou nastřílených branek v nejvyšších evropských soutěžích. Nedvědovy pověstné projektily ale buď mířily vedle, nebo je pochytal brankář.
"Myslel jsem na to, i kluci si to přáli a Del Piero mě dokonce pustil k trestňáku, což tady už dlouho nebylo. Asi i na penaltu by mi ten balón donesl," smál se Nedvěd. "Škoda, nevyšlo to, ale kdyby ano, tak už by to bylo jako nějaký film od Schwarzeneggera. Mně stejně o ty góly nikdy tolik nešlo, stejnou radost jsem měl i z nahrávek, což se mi v neděli povedlo," pochvaloval si Nedvěd.
Byla by urážka vypustit z pusy, že mi něco chybí
Stejně jako zůstal těsně pod vrcholem při ataku na stovku vstřelených branek, nevyplnil se mu ani sen o vítězství v Lize mistrů, byť byl několikrát blízko. Juventus před šesti lety prohrál ve finále s AC Milán a Nedvěd navíc seděl kvůli žlutým kartám na tribuně.
"To semifinále s Realem, ve kterém jsem dostal tu rozhodující, byl asi můj nejnešťastnější zápas," vzpomínal Nedvěd. "Liga mistrů mně prostě asi nebyla souzená, i ve finále Poháru UEFA jsme ještě s Laziem dostali trojku. Ale zase jsem vyhrál italskou ligu, pohár, se Spartou českou ligu, Pohár vítězů pohárů, mám stříbro a bronz z mistrovství Evropy s nároďákem. To byly krásné chvíle a byla by urážka, kdybych vypustil z pusy, že mi něco chybí. Nemohl jsem chtít víc. Dostal jsem se někam, o čem jsem ani nesnil," upozornil Nedvěd.
