Článek
Tehdy se vrátil coby kapitán reprezentačního výběru do devatenácti let z evropského šampionátu s bronzovou medailí na krku. Ani se nestačil rozkoukat a z Letné putoval do Kladna. Tam plnil roli dirigenta zadních řad. Udivoval rychlostí, přehledem, jistotou v rozehrávce a čistou hrou. „Roční hostování v Kladně mi jednoznačně pomohlo. Strašně moc. Šel jsem výkonnostně hodně nahoru,“ přemítá mladý stoper.
Pravidelné starty v ligových zápasech mu dávaly cenné zkušenosti. Brzy zastínil i zkušenější spoluhráče Killara či Farbáka. „Líbila se mi atmosféra v kladenské kabině. A herně to byla velká škola. Zachránili jsme se v lize, což byl úspěch a já byl dobře připravený pro mistrovství světa dvacítek,“ rekapituluje sezónu Šimůnek.
Před plnými tribunami
Šampionát v Kanadě, to byla pro tým trenéra Soukupa trošku neznámá. A mladý stoper patřící Spartě měl coby kapitán mužstvo provést nástrahami svízelné skupiny přes Argentinu, Panamu a Severní Koreu. „Před turnajem jsme nevěděli, co nás čeká. Hrálo se v Kanadě, zemi hokeje. Navíc hodně zápasů jsme měli na umělé trávě, z toho jsme byli otrávení,“ líčí rozpoložení svojí družiny před startem. „Ale pak jsme nastoupili k rozcvičce před prvním utkáním s Argentinou ve skupině. A hlediště bylo zaplněné. Při zápasech byly tribuny vždy plné,“ vypráví Šimůnek.
Podceňovaný tým nejenže zvládl svízelnou skupinu a vyrovnal historický úspěch v podobě čtvrtfinále, ale nakonec prošel až do boje o zlato. „Přitom si všichni mysleli, že po základní skupině budeme doma. S takovým skvělým tažením nikdo nepočítal. Pěkně jsme všem vytřeli zrak,“ usmívá se Šimůnek.
Jen jednou v průběhu tažení do torontského finále musel v kabině naplno uplatnit úlohu kapitána. „Bylo to v poločase osmifinále s Japonci. Nehráli jsme dobře, bylo potřeba si všechno vyříkat. Ale jinak všechno klapalo, měli jsme perfektní partu.“ Tým nakonec soupeře v penaltovém rozstřelu udolal, následně přemohl Španělsko a Rakousko. „Postup do finále byl pro nás všechny naplněním snu, který jsme si vlastně ani nedokázali představit,“ líčí Šimůnek.
Byl třetím kapitánem českého týmu, jenž přivedl svoji družinu na trávník finálového duelu. Potřásl si rukou s prezidentem FIFA Blatterem a představil mu všechny hráče sestavy pro finále. „Byl to nádherný pocit. Zažijete to jedinkrát za život, prostě senzace,“ rozplývá se.
Po devadesáti minutách boje o zlato však cítil hořkost. Český tým Argentině podlehl. Za stavu 1:1 inkasoval rozhodující gól čtyři minuty před koncem. „Když takovou chviličku před koncem držíte s Argentinou nerozhodný výsledek, pochopitelně vás prohra zarmoutí,“ kaboní se i s odstupem týdne Šimůnek.
Stříbrný suvenýr
Brzy však mladíkům došlo, jak velkého úspěchu dosáhli. „Zklamání trvalo jen chvíli. Když jsme dorazili k velvyslanci v Torontu a tam bylo hodně fanoušků, uvolnili jsme se. Začali jsme si uvědomovat hodnotu stříbra. A po příletu domů jsme byl nadšeni, jaký zájem v Česku naše vystoupení vzbudilo.“
Po závěrečné rozlučce si však nemohl dopřát vytoužené dovolené. Musel se hlásit trenéru Bílkovi na Spartě. „První trénink jsem absolvoval v pátek, druhý v sobotu. Cítil jsem na sobě, že to ještě není moc dobré,“ připouští Šimůnek.
Bílek již během soustředění v Rakousku prohlásil, že s mladým klenotem počítá do sestavy. Strachoval se, aby se vůbec borec učící se základům fotbalu během otcova působení ve Švýcarsku vrátil do pražského klubu. „Žádné nabídky ze zahraničí jsem nedostal. Muselo by jít o něco super zajímavého, abych o tom přemýšlel. Pro mě je priorita Sparta. Chci si v ní udělat jméno, chci do sestavy a udělat další krok v kariéře,“ říká borec, který nesnáší létání.
V letadle nikdy neusnul
„Z tohoto pohledu pro mě byl šampionát v Kanadě za trest. Nalétali jsme přes čtyřicet tisíc kilometrů. I když mi doktor dával prášky, tak jsem nikdy neusnul. Záviděl jsem klukům, kteří chrněli,“ směje se Šimůnek, jenž se spoluhráči navštívil v Torontu vyhlášenou věž CN Tower a vyrazili i na Niagarské vodopády.
„Nakoupil jsem tam suvenýry pro rodiče a pro bráchu. Sobě nic. Pro mě je nejcennějším suvenýrem stříbrná medaile,“ usmívá se Šimůnek.
