Článek
Čemu přisuzujete fakt, že se vaše mužstvo prvních dvacet minut hledalo a těžko si proti domácímu soupeři vypracovalo alespoň minimální šanci?
V prvních kolech po přípravách se mančafty vždycky ještě hledají. Toto utkání bylo určitě o něčem jiném než přípravný zápas. Myslím, že to nebyl jen náš problém, ale také Liberce. Nemůžeme si stěžovat na hřiště, na tuto dobu je v Liberci připraveno super.
Říkáte, že byl trávník v dobrém stavu, přesto se nevlídné počasí projevilo ve špatném zakončení na obou stranách.
V průběhu zápasu trochu pršelo, byla mlha a terén se trochu zhoršoval. Ale oproti podmínkám, které jsme měli v Ostravě, to bylo mnohem lepší. Všichni jsme z něho byli příjemně překvapeni.
Řekl vám trenér již předem, že se v základu pro toto utkání neobjevíte?
Měl jsem drobný problém se svalem, potom jsem se uzdravil a počítal jsem, že budu hrát. Už od čtvrtka podle rozlišení v tréninku jsem si všímal, že hrát asi nebudu. Zklamaný jsem byl stejně jako všichni, kteří nehrají od začátku. Ale respektoval jsem to, byl jsem připravený mužstvu pomoct. Robert Zeher i Lukáš Magera hráli dobrý zápas, ale my jsme hráli málo do hrotu, tak měli těžké se prosadit. Všichni tři spolu vycházíme skvěle. Ten kdo musí zůstat na lavičce, je samozřejmě trochu smutný.
Vy jste si vyrovnávací brankou řekl výrazně o základ do příštího ligového duelu proti Zlínu.
Potěšilo mě, že nám gól pomohl k bodu. Věřím, že mi pomůže i do základu.
Na inkasovaný gól ze 79. minuty jste odpověděli hned z následujícího protiútoku, kdybyste v tu chvíli branku nevstřelili, potom už by to bylo asi těžší, že?
Těžko říct, jestli by se nám podařilo to zvrátit později nebo ne. Každopádně bylo velké štěstí, že jsme vyrovnali tak brzy, protože času potom už moc nezbývalo. Většinou si to mužstva pohlídají, to máte pravdu.
Co říkáte konečnému výsledku 1:1? Jak vy tak i Liberec v závěrečných minutách sahal po vítězství.
Mrzí nás body, které jsme tu nechali, Liberec asi také. Když vedli jedna nula, asi už věřili ve vítězství. Konec byl hektický. Myslím si, že remíza byla zasloužená.
Váš kontakt s Holeňákem, po kterém jste dostal žlutou kartu za řečnění, byl faul?
Určitě mě stáhl, mohl jsem to ustát, ale už bych nešel sám na bránu. Byl jsem ve výhodě, ale když mě stáhl, tak už to taková výhoda nebyla. Myslím, že to byl faul, za to by musel pan rozhodčí dát červenou. Ale nechci se k tomu vracet, asi to rozhodčí špatně viděl.
Co jste potom sudímu řekl?
Trochu jsem se zlobil. Za tu dobu, co jsem tam byl, jsem chtěl mančaftu pomoct. V tu chvíli jsem šel sám na branku. Mrzelo mě to, myslel jsem, že dám druhý gól. Byly tam emoce, já jsem se mu potom omlouval.
