Článek
Máte za sebou první týdny v Mladé Boleslavi, kam jste přestoupil z Leverkusenu. Jak jste zatím spokojený?
Mužstvo mě přijalo naprosto fantasticky. Z minulosti se znám s Kyselou, Vencou Procházkou a Opielou. Ukázali mi město, byli jsme společně na Máchově jezeře. Navíc jsem znal i trenéra Hapala ještě z působení v Ostravě. Dobře jsem věděl, do čeho jdu.
Byla přítomnost trenéra Hapala, který vás vedl před lety v Ostravě, klíčovým faktorem při vašem rozhodování?
Ano. Hrálo to hlavní roli. Tehdy mě vedl půl roku. Pamatoval jsem si, že prosazuje hodně fotbalový styl, žádnou destrukci. Preferuje ofenzivu. Jeho tréninky jsou zábavné, mají spád. Myslím, že se známe navzájem, a proto mě ani nijak nepřemlouval. Jen jsme před podpisem kontraktu vedli rozhovor v hodně přátelském duchu.
Zájem měla i Sparta Praha a Baník Ostrava. Proč jste volil Mladou Boleslav?
Ozvala se jako první. Cítím se být Ostravákem, ale momentálně jsem přesvědčený, že v Boleslavi budu více na očích. Ale bylo to těžké rozhodování.
Ještě před pár měsíci jste možnost návratu do Česka zamítal. V čem nastala změna?
Skutečně jsem se vracet nechtěl. Ale Chotěbuz, kde jsem byl na jaře na hostování z Leverkusenu, neuplatnila opci. Byl jsem pro ně příliš drahý. Přitom trenér byl s mojí hrou spokojený, mně se tam také líbilo. Navíc v klubu po záchraně panovala euforie. Během dovolené jsem byl přesvědčený, že se vrátím do Leverkusenu. Ale pak mi zavolal klubový manažer, že budu třetí nebo čtvrtý útočník. A takové místo jsem nechtěl. Pro mě bylo směrodatné, abych mohl hrát.
Takže jste volil nové angažmá podle pravděpodobnosti pravidelných startů?
Určitě. Nechtěl jsem jenom sedět na lavičce. V Chotěbuzi jsem na jaře hrál pravidelně a herně jsem vyrostl. Cítil jsem posun. Měl jsem konkrétní nabídku z PAOK Soluň, byli jsme domluvení na financích. Ve hře byly také kluby z druhé bundesligy a týmy z Norska. Ale já jsem nechtěl jít do týmu, kde mě nikdo nezná a znovu bych musel budovat své postavení od nuly. I proto jsem volil Boleslav.
Jste zklamaný, že angažmá v Leverkusenu nevyšlo?
Mrzí mě, že jsem nedostal větší šanci. Ale z části jsem si za to mohl i sám. Když jsem příležitost dostal, tak jsem se zranil, nebo jsem nebyl v odpovídající formě. Je těžké okamžitě zazářit v jediném zápase, když tomu předchází osm devět utkání na lavičce. Jsem rozmrzelý z toho, že jsem nedostal šanci, když jsem byl v odpovídající formě.
Váš návrat ze zahraničí silně připomíná bývalého spoluhráče Václava Svěrkoše, který se po nevydařené anabázi v Německu vrátil do Ostravy, kde se stal nejlepším střelcem soutěže a vybojoval si místo v nominaci na mistrovství Evropy. Probírali jste spolu váš krok?
Neprobírali, ale dobře si tu paralelu uvědomuji. Já jsem Vencu v minulé sezóně pozorně sledoval. Z Chotěbuzi jsem to neměl daleko a dva zápasy Baníku jsem viděl živě. Jeden byl se Žižkovem, kdy dal dva góly a na jeden přihrál. Musím přiznat, že mě úspěšný comeback Vency Svěrkoše inspiroval.
Neberete však přece jen přestup do Mladé Boleslavi jako krok zpět?
Ne. Byl jsem v zahraničí tři a půl roku. Lákalo mě být zase doma, mluvit česky. Já jsem přesvědčený, že jsem zvolil správně. Člověk si musí najít nové výzvy. A tou mojí je Mladá Boleslav. Máme velmi dobrý tým a já chtěl jít do ambiciózního klubu. Už po těch necelých třech týdnech jsem poznal, že v týmu vládne velký hlad po nápravě minulé, nepříliš úspěšné sezóny.
I z toho důvodu lze očekávat, že jako posila se zkušenostmi z bundesligy budete pod obrovským tlakem. Jste na to připravený?
Německo mě mentálně zocelilo. S velkým očekáváním a tlakem s tím spojeným nemám problém. Dokonce si myslím, že pod tlakem hraji lépe. Hodně jsem se naučil v Chotěbuzi. Tam jsem hrál poprvé o záchranu. Byli jsme v půlce sezóny poslední. Říkal jsem si, že to bude hodně těžké. Ale zvládli jsme i ty nejtěžší zápasy. Včetně mě. Jsem psychicky připravený. Když se zachráníte s klubem, který všichni odepsali, je to obrovský impuls pro sebevědomí.
Nelitujete někdy, že jste se před třemi a půl lety vydal do zahraničí a přes Arsenal, Leverkusen a Chotěbuz jste se dostal až do Mladé Boleslavi?
Ne, protože s Arsenalem to byl výborný krok. Nikdy svého rozhodnutí litovat nebudu. Zažil jsem to, co se povede jen úzkému počtu lidí. Už nikdy takovou příležitost nemusím dostat. Je to jeden z top deseti klubů. Takový klub je snem každého hráče na světě. Byla to veliká škola. Fotbalová i životní.
Jste ještě s někým z Arsenalu v kontaktu?
S Clichym, který hraje pravidelně za první tým. Pravidelně si voláme i píšeme.
