Rubriky:

1. liga

Teplický kouč Plíšek: Hokej mám pod kůží, synům můžu poradit

4. prosince 2009 15:00

Ve středu podepsal Jiří Plíšek (37) nový dlouhodobý kontrakt s vedením FK Teplice a pak mu definitivně začala dovolená po náročné podzimní části fotbalové sezóny. V té dovedl Severočechy nečekaně na první místo. V rozhovoru pro Právo hovořil o dovolené i rodině, hráčích z Bosny a návštěvě Džeka ve Wolfsburgu.

Přípravu zahájí Teplice 3. ledna. Vydržíte do té doby bez fotbalu?

Jestli si pustím třeba nějaké DVD s fotbalem, netuším, ale budu-li mít chuť, určitě se podívám. V úterý se chystám do Wolfsburgu na utkání s Manchesterem United. Už dlouho jsem sliboval Edinu Džekovi, který od nás do německého klubu odešel, že za ním přijedu.

Džeka jste do Teplic z Bosny přivedl vy. Jste stále v kontaktu?

Ano. Naposledy jsme si v úterý vyměnili několik textových zpráv. Mluvit spolu snad budeme i po utkání s Manchesterem United.

V teplickém dresu nyní září Mahmutovič, který se netají obdivem k Džekovi. V kádru máte i další hráče z Bosny. Jsou fotbalisté z této země pracovitější než jiní cizinci?

Ne vždy to tak je. Jsou vděční za šanci. Oni věří, že se tu mohou zlepšit, něco se naučit a odpíchnout se ještě výše, protože česká liga má daleko větší respekt než bosenská. Přicházejí z podmínek, kde se pracuje jinak než u nás a přemýšlí také jinak. V mnoha případech je třeba hráče k určitým myšlenkovým pochodům přivést. Potřebují jako jiní čas na adaptaci, ale mají kvalitu a vyplatí se s nimi pracovat.

Nejsou hráči původem z balkánských zemí problémem v kabině?

Jedna věc je přivést cizince, bez ohledu na původ, a druhá, jestli jsme ochotni se jim věnovat a zpříjemnit jim adaptaci. Nejsem přesvědčený, že v naší společnosti jsme k tomu svolní. My jsme naučení, že nás za hranicemi každý přivítá s otevřenou náručí, ale obráceně to neumíme.

Jak moc je pro hráče z těchto zemí přínosný váš až otcovský přístup?

Osobní přístup je prospěšný oboustranně. Je pro ně výhoda, že znám jejich řeč a mentalitu. Vím, jaká je sociální struktura v jejich zemi. Ale zase jsou z mé strany pod větším tlakem.

Nyní máte v rámci dovolené dostatek času na plnění skutečných otcovských povinností. Co vás čeká do startu zimní přípravy?

Mám tři kluky a snažím se každý volný okamžik trávit s nimi. Všichni hrají hokej, takže jsem často na zimním stadiónu v Mladé Boleslavi, kde bydlíme.

Jak moc hokejové zápasy synů prožíváte?

Šestiletý Jindřich je v první třídě, dvojčata Jan a Jakub hrají extraligu mladšího dorostu. Ale žádný tlak na ně nevyvíjím. Vím, jak velké štěstí potřebujete, abyste prorazil ve vrcholovém sportu. A jak málo vyvolených je. Dobře vidím afektované přístupy rodičů, kteří křičí na trenéry i děti, v kterých se snaží naplnit své ambice a sny, což je ten nejhorší přístup.

Vážně ani starším synům nevytýkáte jejich chyby?

Chci po nich stejně jako po svých svěřencích v Teplicích, aby makali na sto procent a současně nezapomněli, že jde o hru, kterou je třeba si především užít. Pokud by se měli v tomhle věku stresovat a mít strach, šlo by o nejhorší věc.

A troufáte si radit jim hokejové věci? Nebo řešíte čistě jen přístup?

Hrál jsem do čtrnácti let hokej i fotbal, a až poté jsem se začal orientovat výhradně na fotbal. Hokej pod kůží mám. Vnímám ho jako sport, jemuž rozumím. Své si tedy řeknu, ale rozhodně pro kluky zůstává největší autoritou a odborníkem jejich vlastní trenér.

Naslouchají vám nebo spíše odporují a hádají se?

Jejich oponentura je odpovídající věku. Mají sklony hráčů v tomhle věku najít chybu u někoho jiného. Vždy si rychle vysvětlíme, že je třeba hledět sám na sebe.

Cítíte, že když už došli tak daleko, mají velkou šanci prosadit se profesionálně?

Vážně na syny netlačím. Nepotřebuji a ani nechci plnit si jejich prostřednictvím své ambice. Pokud se prosadí na elitní úrovni, půjde o bonus a já za ně budu šťastný. Rozhodně na hokeji nestojí jejich, natož můj život. Jasnou prioritou pro kluky zůstávají studia.

Takže nebudete v tomto směru jako mnozí jiní rodičové benevolentní? Budou synové muset zvládnout studia i hokej současně?

Jednoznačně. Táta mě vedl ke stejné myšlence. Když jsem se v devatenácti zranil a fotbalová dráha byla ohrožena, byl jsem díky studiu připravený pokračovat v jiné úloze. Kluci v deváté třídě nejsou schopni rozlišit, co by je bavilo. Hledáme řešení, kdy skloubíme studia i sport.

Moc klidu si tedy o dovolené neužijete?

Je to příjemný neklid. Během roku je málo času se rodině a dětem věnovat. Když mohu nejmladšího syna odvést do školy nebo s ním dělat úkoly, jde o velké odreagování. Jindra je velmi ovlivněný staršími dvojčaty. Hokej ho moc baví. Přestože na každý jeho trénink chodíme s obrovským předstihem, prožívá stresové situace, jestli bude včas na ledě.

Dojde někdy i na vzájemné měření sil na ledě?

Když je volno a umožní to klimatické podmínky, jezdíme bruslit na rybníky. Vymýšlíme i další různé věci. Nevěnujeme se jen hokeji. Hrajeme tenis nebo squash.

Odcházíte z rodinných soubojů vítězně, nebo už se prosazují i synové?

Jednoznačně na mě zatím nemají. Určitě se těší, až budou mít šanci mi prohry vrátit. Mám ale štěstí, že jsem mladý táta, takže doufám, že ještě nějaký rok budu odolávat.

Radek Malina, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..