Hlavní obsah

Zelenka se vrátil na hřiště ve formě

PRAHA

Návrat blonďatého záložníka, s vlasy jako barokní andělíček od Brokoffa, je ve středové řadě fotbalového mistra skutečně znát. Lukáš Zelenka už vyléčil zlomenou klíční kost a jako opožděný dárek k nedělním 24. narozeninám by určitě bral ligovou výhru Sparty nad Plzní.

Foto: ČTK/Stanislav Zbyněk

Lukáš Zelenka ze Sparty Praha v ligovém utkání proti Jablonci na Letné v Praze.

Článek

"Nebude to snadné a ne snad proto, že bychom někoho podcenili, to si nedovolíme. Doma ale proti nám týmy převážně jen brání, málokdo přijede na Letnou hrát fotbal. My se pak musíme prokousávat zhuštěnou obranou a hledat cesty k bráně. Je to o prvním gólu, když ho dáme brzy, většinou přijdou i další. Fanoušci čekají, kdy to na Letné někdo pořádně odnese, ale není podstatné nastřílet vždy pět branek, důležité je sbírat body," říká hráč s velkou fotbalovou invencí.

Umí nejen obejít několik protihráčů, nebo vymyslet perfektní ofenzivní akci, ale sám také dobře zakončuje. "Góly dávám rád, to asi každý fotbalista, ale stejnou radost mám, když se mi podaří něco vymyslet a na branku přihrát," přizná. Když přišel v létě 2001 z Anderlechtu za 26 miliónů korun, čekali se od něj zázraky. Těžko je mohl předvést při minimálním využití na hřišti, pořádnou šanci mu dal až trenér Kotrba, který pochopil, co se v něm skrývá.

Bránění nemusí

"On je Lukáš hodně svůj. K němu se musí přistupovat velmi individuálně, ale když má den a chce hrát, pak je jedinečný. Jen občas ještě drží míč místo přihrávky, ale teď v Římě při Lize mistrů dokázal, že ví, kdy balón podržet a kdy rozehrát," charakterizuje svého svěřence Jiří Kotrba. Zelenka odehrál ve středu proti Laziu velký zápas a měl velký podíl na zisku cenného bodu.

Přitom o Zelenkově nechuti bránit se traduje historka, kdy sparťané po nevydařeném protiútoku sprintovali ke svojí šestnáctce a Zelenka nikde. V poklidu došel na půlící čaru, tam se vydýchal, sedl si na bobek. Něco si povídal pro sebe a počkal, jak to dopadne...

"To se fakt stalo? No nevím. Pravdou je, že si povídám a bránění také zrovna nemusím, ale vím, kdy je třeba, abych pomohl. Zápas v Římě se povedl a vím, že teď se po mně bude chtít, abych takhle hrál pořád. Určitě nic nevypouštím, ale někdy se prostě nedaří. Po zranění jsem se dlouho dostával do herního rytmu, takže věřím, že už to bude dobré," přeje si.

Reklama

Související témata: