Článek
„Po dvou nepovedených zápasech to bylo moc potřeba,“ oddechl si Kulič, muž bitvy sousedů v horní polovině tabulky. „Dotáhli jsme se k Olomouci, Evropu klub vyhlásil jako cíl, jdeme za ním. Máme šanci i v domácím poháru, čeká nás sice Plzeň, ale dokážeme porazit každého, jsme nevyzpytatelní,“ přemítal.
Proč ta nevyrovnanost výkonů? „To kdybychom věděli,“ pousmál se. Ani začátek souboje s Olomoucí nebyl oslnivý. Diváci nespokojeně mumlali, gól před pauzou ale hosty zlomil. „Jednou hrajeme jako bozi a hned zase jako jankové,“ filozofoval Kulič po jednom z vydařenějších výkonů, který by mohl vést ke zreálnění pohárových cílů.
Minulý propadák s Libercem byl zapomenut. „V reprezentační pauze jsme to pořádně rozebrali, dělali jsme zbytečné chyby,“ připomínal Kulič.
Odmítal, že by páteční předehrávka kola byla i bojem o udržení pozice trenéra Karla Stannera. „Má důvěru vedení, žádné tlaky nebyly, o ničem nevím,“ tvrdil Kulič, který se s koučem v průběhu sezóny nepohodl.
Těžce nesl jeden z trenérových výroků ke způsobu přípravy. „Ale to je pryč,“ mávl rukou pětatřicetiletý kapitán, který musel úporně bojovat s mladíky o místo v základu. Během podzimu nezřídka marně. Proti Olomouci tým mocně popoháněl. „Byl to jeho nejlepší výkon za půl roku,“ vysekl Kuličovi poklonu Karel Stanner.
