Článek
V samém úvodu důležitého duelu s Mladou Boleslaví jste spálil víc než stoprocentní šanci, pak jste se ale publiku i spoluhráčům omluvil gólem.
Při první příležitosti jsem se až moc soustředil na to, abych míč trefil, při druhé jsem profitoval z vynikající Horváthovy přihrávky. Celá soupeřova obrana si myslela, že pošle balón na druhou stranu, ale já si říkal, že by byla fantazie, kdyby ho procpal mně, takže jsem si na přihrávku nabíhal. A on to opravdu udělal.
O to víc asi mrzel blikanec, po němž jste spatřil žlutou kartu znamenající, že v Teplicích hrát nebudete.
Co nadělám? Mrzí to o to víc, že se mně v Teplicích daří. Hrál jsem tam dvakrát a dal tři góly.
Výhra nad Mladou Boleslaví pro vás byla obrovsky důležitá, i když ve druhém poločase jste se zase strachovali o výsledek. A přitom až nepochopitelně. V čem vidíte příčinu?
Zase mánie, která se na nás projevuje v druhých poločasech. Strašně se zasuneme k vlastní bráně, protihráčům necháme čtyři metrů prostoru, zatímco do poločase je máme od sebe tak na deset metrů. Přitom jdeme na hřiště a nikdo nic takového neříká. Podle mého je to v našich hlavách.
Tři kola před koncem soutěže máte před druhou Spartou pořád čtyřbodový náskok. Jak reálná je pro vás vidina titulu?
Každý umí počítat... Podle mého je stejně daleko, jako před zápasem s Mladou Boleslaví.
Ale vždyť teď už vám stačí ve třech zbývajících kolech dvakrát vyhrát anebo jednou vyhrát a dvakrát remizovat a na druhou Spartu se nemusíte ohlížet...
Proto tvrdím, že titul je blízko a strašně daleko zároveň.
