Článek
Po pěti minutách vám asi na lavičce moc dobře nebylo. Nejdříve neuznaný gól, poté Limberského vlastenec, takže zápas s Ostravou se vyvíjel úplně jinak, než jste si představovali...
Jednoduché to pochopitelně nebylo. Pět minut jsme hráli vyloženě ofenzivě a přesto jsme prohrávali. A navíc po situaci, kdy Baník vlastně ani na bránu nevystřelil a my si srazili míč do sítě sami. Jasně že nás to zabrzdilo, pochopitelně že jsme ztratili trochu jistoty. Naštěstí se nám podařilo ještě do přestávky výsledek otočit a ve druhém poločas jsme kromě střely Lukeše už soupeře do gólových příležitostí nepustili.
Horváth zaslouženou výhru pojistil třetím gólem a pak už se mohlo slavit. I třeba tím, že jste musel splnit slib daný hráčům a nechal jste se ostříhat dohola.
Myslel jsem, že v panující euforii na stříhání zapomenou, ale jakmile jsem vkročil do šatny, začali pořvávat „stroječek, stroječek", takže jsem se podvolil. Vzali to sice víc, než jsme se dohodli, ale vůbec se na ně nezlobím.
Titul se musí oslavitfoto: Právo/Jan Handrejch
Zatímco vaši svěřenci oslavovali a zřejmě i teď oslavují mistrovský titul hodně bouřlivě, vy vypadáte decentně. Cožpak jste se k nim nepřidal?
To se nehodilo, s nimi si sednu až při úterní společné večeři. Dal jsem jim dva dny volna, aby si velice náročný rok patřičně užili sami. A já? Nejraději bych slavil jen vodou, kafem a u chlebíčků, ale něco jsem při oslavách upít musel. Ovšem decentně, protože hned druhý den jsem jel autem domů do Havířova a nechtěl riskovat, že přijdu o řidičák. Už pouhá představa, že bych se trmácel z Moravy do Plzně vlakem, by mě zabila.
To jste necítil euforii? Obrovské zadostiučinění? Pocit, že jste všechny trumfnul?
Ale ano, zážitky to byly a jsou výjimečné, neboť něco takového prožívá člověk jednou za několik let. A intenzivnější jsou o to víc, že je zažívá v klubu, který v tomto ligovém ročníku překvapil ze všech nejvíc. Vždyť před zahájením sezóny na nás byl vypsán kurs jedna ku dvaceti, takže jsme byli asi stejným favoritem na titul, jako kulhavý kůň na startu Velké liverpoolské. Proto jde o výsledek skutečně mimořádný.
Mimořádný, ale zasloužený. Kdy jste začal věřit, že jste schopni ligu vyhrát a mistrovský pohár zvednout nad hlavu?
Po domácí výhře nad Spartou, kdy jsme Pražanům opět utekli na rozdíl pěti bodů. V ten moment mně bylo nejlépe. Hlavně proto, že jsme obě utkání se Spartou zvládli, dvakrát ji porazili a uhráli šest bodů. To bylo pro osud celé soutěže rozhodující.
Fotbalisté Plzně se radují ze zisku titulu.foto: Právo/Jan Handrejch
A co naopak ? Kdy vám bylo v průběhu soutěže nejhůř?
Po dvou předehrávkách ligového jara, kdy jsme doma remizovali s Libercem a hned poté prohráli na Bohemians. Náš devítibodový náskok se smrsknul na čtyři body a najednou jsme začali cítit obrovský tlak. Tehdy jsem byl zpražený, protože jsem věřil, že kdybychom dva zmiňované zápasy hráli až na jaře, dosáhli bychom lepších výsledků.
Dají se pocity po zisku titulu s Plzní srovnat s tím, co jste prožíval při mistrovské korunovaci s Ostravou či poté se Žilinou?
Na Bazalech jsem byl před sedmi lety jen dělníkem, protože jsem tam působil jako asistent trenéra Komňackého. On měl všechno na svých bedrech, on kočíroval emoce a odolával tlaku, jenž byl na nás vyvíjen. A v sebeovládání je Komňacký skutečně nejlepší v celé lize, protože na sobě nedává nikdy nic znát. V tomto směru se od něho musím ještě moc učit, protože někdy si počínám až příliš naivně a třeba i vystartuji v momentě, kdy nemám.
A co na Slovensku? Co titul se Žilinou?
To bylo něco podobného jako teď v Plzni, i když pravdou je, že Žilina měla tehdy mimořádný mančaft. Šest sedm reprezentantů, hráči, kteří v průběhu následujících čtyř let odešli do ciziny za deset milionů euro, prostě mimořádný a na slovenské poměry skvělý mančaft. Zisk titulu byl tudíž jednodušší než s Plzní.
Plzeňský titul vás musí těšit o to víc, že vám ho prakticky všichni přáli. Hlavně proto, že jste předváděli mimořádně atraktivní, ofenzivně založený a pohledný fotbal.
Jasně že to lichotí. Hlavně na podzim jsme hráli hodně ofenzivně, i když to v některých utkáních bylo na úkor defenzivy, za což jsme byli mnohdy kritizovaní. Mně se však atraktivní fotbal líbí a jsem rád, že takto hrajeme. Na jaře jsme si už tak atraktivně nepočínali, což ale bylo zapříčiněno i soupeři. Pochopili, že Plzeň už není Plzní, která ještě před třemi, čtyřmi lety bojovala o záchranu a proto s námi hráli i v domácím prostředí opatrně a ze zajištěné obrany. Kvalita se prostě změnila a já jsem rád, že Plzeň je řazena mezi týmy, které chtějí hrát fotbal. Vlastně i kvůli tomu jsem do Viktorky přicházel.
Proměna, kterou jste s Plzní dokázal, je opravdu mimořádná. Před třemi, čtyřmi lety pravidelné starosti o holou ligovou existenci, letos oslavy titulu...
Nešel jsem do Plzně proto, abych s ní hrál o záchranu, od začátku jsem tvrdil, že s ní chci bojovat o účast v evropských pohárech. Hráčům jsem hned po příchodu řekl a jsem samozřejmě rád, že během dvou a tři čtvrtě roku se to splnilo. Vždyť loni jsme vyhráli pohár a letos ligu, takže šlo skutečně o úspěšné údobí. I proto, že fotbalisté, kteří nebyli pro jiné kluby dost dobří, dokázali, že jsou schopni hrát o nejvyšší příčky.
Teď vás čeká kvalifikace o Ligu mistrů a určitě také obavy, aby vám zůstalo mužstvo pohromadě a vedení hráče nerozprodalo...
Já jsem spíše ujišťovaný, že kádr zůstane pohromadě. Kdyby to mělo být naopak, nastane otázka co dál.
