Článek
V minulosti pokaždé z vašeho olomouckého angažmá sešlo. Teď se zdá, že jste si vybral správnou chvíli i pravé mužstvo...
To ukáže až čas, i když pravdou je, že mám k dispozici výborný tým s obrovským potenciálem. Vždyť polovině hráčů ještě není ani dvaadvacet, takže mají všechny předpoklady se dál zlepšovat a hrát o nejvyšší příčky.
To hlásáte tak nepokrytě? Většina trenérů na vašem místě by se ukrývala za frázi, že na vyhlašování cílů je po dvanácti odehraných kolech ještě moc brzy a že prostě jen kráčí od zápasu k zápasu...
A proč bych tak neměl mluvit? Nemám s tím problém a hráči rovněž ne. Pro nás je jen pozitivní, že jsme se usadili mezi nejlepší ligovou čtveřicí a bojujeme dokonce o první příčku. Olomouc je malé město a my potřebujeme, aby se o nás vědělo a psalo. Samozřejmě pozitivně, k čemuž snad zavdáváme dosavadními podzimními výkony příčinu.
Hráčům by se ale z toho přece mohla zamotat hlava. Před rokem se strachovali o záchranu, teď jsou pasováni na jednoho z aspirantů na titul.
Bez obav. V mužstvu vládne obrovská pokora a také vzájemný respekt, který k sobě máme. Hráči ke mně, já k nim. Společně si uvědomujeme, jak důležité pro nás je figurovat na ligovém vrcholu a co všechno to může přinést.
Třeba nominaci do české reprezentace, která se vašim hráčům zatím zdaleka vyhýbala, i když někteří si svými výkony o šanci říkali?
Třeba. I to je jeden z faktorů, který nám pomáhá.
Co vám pomáhá ještě?
Síla kolektivu, což v olomouckém případě není fráze, ale přednost, kterou se snažím dál pěstovat a prohlubovat. Jedině tak se můžeme dál zlepšovat, abychom atakovali nejvyšší mety.
Vy už je ale přece atakujete. V tabulce jste třetí se stejným bodovým ziskem jako vedoucí Jablonec a druhá Sparta, v jedenácti zápasech po sobě jste neprohráli...
Postupně se posouváme dopředu a stále se zlepšujeme, ale přesto máme pořád obrovské rezervy. Mužstvo je ale dobře poskládané, víme, co chceme hrát, v přípravě jezdí hráči naplno. Potenciál dostat se ještě dál prostě máme.
Napomáhají k jeho rozvíjení i vaše specifické trenérské metody? Třeba společné snídaně, které jste po příchodu do Olomouce v mužstvu zavedl?
Jsou jen součástí práce, kterou prosazuji. Pomáhají třeba v tom, že k sobě máme blíž.
To je určitě důležitá součást vaší trenérské filosofie. Zvláště v Olomouci, kde jste sám hrával a kde žijete. Nakolik vám v práci pomáhá dokonalá znalost prostředí?
Samozřejmě že jde o velké plus, neboť znám hráče áčka stejně dobře, jako fotbalisty z juniorky či lidi z představenstva Sigmy. Jsem doma a to je znát.
Bavíte se s lidmi ve vedení klubu i o tom, že byste chtěl být prvním trenérem v historii olomouckého fotbalu, který přivede mužstvo na první příčku v lize?
Ale my na ní přece jsme. Už jedenáct kol jsme neprohráli, v každém z těchto utkání jsme vstřelili gól, nasbírali osm plusových bodů, takže v tabulce pravdy ligu vedeme.
Mohli jste se ale objevit na prvním místě i v tabulce, kterou má každý fanoušek běžně na očích... Stačilo vyhrát v Teplicích!
Chtěli jsme se tam dostat, ale neuhlídali jsme jedinou situaci za celý zápas, takže jsme brali jen bod. Ovšem bod plusový. Další, který máme. Zatím ještě nejsme v situaci, kdy dokážeme všechna utkání vyhrávat.
Možná teď bude hůř a hůř. Soupeři si už váš tým zaškatulkovali jako uchazeče na titul, který se prosazuje kombinačním, ofenzivně laděným fotbalem, takže na vás budou volit jinou taktiku. I doma budou bránit a čekat na brejky, jako třeba právě Teplice. A začnou těžkosti...
Proč? Máme herní styl, jímž se prosazujeme a jemuž věříme, takže z jakého důvodu bychom od něho měli ustupovat? Měnit ho nemíníme a dál budeme hrát, jako dosud. Doma i venku.
