Na rotopedu jsem objel zeměkouli, říká plzeňský smolař. Teď už zase trénuje

Byla to strašně dlouhá doba. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale víc mi dělá problémy pohyb než balón. V noze to pořád je, to je příjemné zjištění.

Mám výhodu, že jsem to dřív zkoušel i přes bolet. Takže hlava mě nebrzdí. Blok, nejít do souboje, nemám. Klidně, ať mě někdo na tréninku přepálí. Já jsem šťastný, že můžu být zase s kluky na hřišti.

Když člověk vidí, že se to nikam neposouvá, je z toho špatný. Nejhorší moment byl, když jsem to poprvé zkusil po velké operaci předloni na podzim. Druhý den jsem se probudil, koleno nateklé. Bylo to frustrující.

Marodil jsem přes rok už předtím ve Wolfsburgu, jen tak mě něco nerozhází. Zkoušel jsem všechno možné, abych se co nejdřív dal do kupy. I čínskou medicínu. Dřel jsem na rotopedu, každý den neskutečný dávky. Jezdím nadále, přestože se mi o rotopedu už zdá. Když to sečtu, myslím, že jsem na něm za ty měsíce objel zeměkouli.

Jsem šťastná povaha, život vnímám pozitivně. Lidé se mě ptali, co budu dělat, pokud se koleno neuzdraví. Odpovídal jsem: budu hrát fotbal. Nechci si připouštět jiný scénář. Doufám, že se mi to vyplní. Ale přiznávám, měl jsem krizové chvíle. Hodně mě držela rodina, manželka se synkem Jakubem.

Kolikrát to se mnou bylo peklo, byl jsem mrzutej. Doma jsem ale dokázal přepnout, věnoval jsem se jiným činnostem. Ale i Kuba přesně ví, kde mě koleno přesně bolelo.(směje se)

Nechci nad tím přemýšlet, je brzy. Zatím jsem absolvoval pár tréninků. Raduju se, že můžu běhat s míčem po trávníku, zahrát si s kluky bago. Pro ně je to všední věc, pro mě zázrak.

V Plzni chodím pravidelně. Někdy jsem si ale připadal divně. Fanoušci vyzvídali, kdy budu zase hrát, jenže já neměl odpověď. V duchu jsem si říkal, že bych chtěl hned... Zavrhnul jsem ale dlouhé trasy na venkovní stadióny, kolenu nedělaly dobře.

Budu tam, stoprocentně. Máme nové trenéry, věřím, že se bude dařit. Hradec se na takové zápasy umí připravit, ale Viktorka je lídr, jednoznačně chceme tři body.