Už ve třinácti se dostal na dospělé EURO, teď začíná střílet góly v lize

Mimořádný zážitek. Před bouřícím stadiónem ve Vratislavi s více než čtyřiceti tisíci fanoušky a dalšími milióny diváků u televize.

„Vzpomínám na něj docela často. V podstatě při každém zápase, když jdu tunelem na hřiště, se mi připomíná. Takže v hlavě ho pořád mám, protože to byl docela silný zážitek," prozrazuje s úsměvem Patrik Žitný.

Aby ne, když se tehdy potkal se svým vzorem Tomášem Rosickým, ale také třeba s Petrem Čechem, Jaroslavem Plašilem nebo Václavem Pilařem, proti jehož Liberci naposledy v lize nastoupil.

„Před šesti lety jsem na ty kluky koukal úplně jinak. Teď s nimi hraji v lize, což je pro mě fakt super zážitek. Užívám si a vzpomínám velmi rád," říká odchovanec teplického fotbalu.

Na hřišti byl tehdy i Theo Gebre Selassie. „Je to pěkný příběh, ale přiznám se, že si akci nevybavuji, koncentroval jsem se na zápas. Něco podobného jsem sice jako kluk nezažil, ale dovedu si představit, že to musel být pro třináctiletého kluka zážitek, když už v tomhle věku na chvilku zažil vyprodaný stadión, a možná i motivace pro jeho další kariéru," vzpomíná obránce, který proti Řekům nahrával na druhou branku právě Pilařovi a po turnaji zamířil do Werderu Brémy.

„Šest let uteklo hrozně rychle, skoro mi přijde, jako by to bylo teprve včera," dodává Žitný. Vzpomene si tedy, jak zněl jeho tehdejší hlavní úkol? „Hlavně předat míč rozhodčímu a neudělat žádnou chybu. A neuklouznout, což se mi povedlo, takže úkol byl splněn," usmívá se dnes, kdy na hřiště už vbíhá s úplně jinými a mnohem složitějšími cíli. „Teď si říkám, dej gól a vyhraj," culí se. I tohle však zatím plní spolehlivě. Naposledy vstřelil gól Liberci, proti kterému vyrovnával na 1:1. Hlavou, přestože měří pouhých 176 centimetrů.

„Hlavou jsem dal maximálně dva góly, z toho jeden v přípravě s Pískem. Třeba mě tam obránce nevidí... Koukal jsem pak na to na videu a ani mi nepřišlo, že bych vyskočil tak vysoko. Spíš jsem se dostal před soupeře v takovém náběhu a stačilo to," popisuje svou druhou trefu v nejvyšší soutěži, již zaznamenal už při svém čtvrtém startu.

„Ani nevím, jak to popsat. Každopádně je paráda dát ze čtyř startů dva góly, a ještě takhle důležité, protože pomohly ke dvěma výhrám. O tom jsem ani nesnil a jestli to takhle bude pokračovat dál, bylo by to super," přeje si kluk z Roudníků, který s fotbalem začínal ve třech letech a jako útočník. Postupem času se však přešaltoval na záložníka.

A jde vůbec euforie z prvního startu v lize či premiérové trefy srovnávat s radostí, kterou zažíval ještě jako vyjukaný žáček ve Vratislavi se svými idoly? „Větší euforie je samozřejmě tohle, tamto byl spíš zážitek. Tohle je už jiná realita, liga je o něčem jiném. A hlavně se to opakuje, tak snad to vydrží," doufá mládežnický reprezentant, který sní o tom, že se na mistrovství Evropy jednou podívá také jako hráč.

„Zahrát si na EURO za chlapy je určitě mým snem a udělám všechno pro to, abych se dostal buď na nejbližší, nebo pak příští šampionát," plánuje Žitný, jenž už v mládežnických reprezentacích do šestnácti, osmnácti a devatenácti let nastřádal celkem třicet zápasů a pět zásahů.

Teď začíná být šikovný štírek vidět i v české lize.