Článek
Viktoria Žižkov byla, podobně jako v květnu Synot, potrestána odebráním 12 bodů po skončení soutěže, v jejím případě druhé ligy, a pokutou půl miliónu korun. Srovnání provinění obou klubů však trochu kolísá. Zatímco tři funkcionáři Synotu se podíleli na ovlivnění pěti prvoligových zápasů, nyní už bývalý žižkovský funkcionář Ivan Horník jich sám stihl šest.
Přesto Viktoria sestoupila. Nikdo jiný z funkcionářů Žižkova v kauze nefiguruje ani podle policejních spisů. Horník nesmí dva roky ve fotbale mít žádnou funkci a musí zaplatit 100 000 Kč pokuty, podobně dopadli i bývalí funkcionáři Synotu. Žižkov i Synot dostaly maximum.
Pro klub existuje už jen jeden vyšší stupeň trestu, zcela mimořádný, a tím je vyloučení ze soutěže. Disciplinární komise však shledala, že funkcionář Žižkova, ani před ním trojice Valenta, Štefanko, Hastík ze Synotu, neovlivnili soutěž natolik, aby ji učinili zcela neregulérní například z pohledu umístění na příčkách zaručujících účast v evropských pohárech.
Odečtení dvanácti bodů Synotu, nově Slovácku, znamená pro klub boj o holou záchranu. Pro přehlednost je v tabulkách uváděn již bodový odečet, tedy momentálně minus pět, byť k němu dojde fakticky až po skončení soutěže. Totéž nyní bude platit u druholigového Žižkova, kterému ale dva body na posledním místě přeci jenom zbyly. Vyloučit v tuto chvíli Žižkov, by znamenalo jeho likvidaci. Jednoznačně by se jednalo o kolektivní trest pro mnoho nevinných lidí, žáčky počínaje a ligovými fotbalisty konče.
To není smyslem fotbalových norem a fotbalu jako takového. Korupce musí být pochopitelně tvrdě trestána. Lze diskutovat o tom, zda pokuty jednotlivcům do výše sta tisíc korun a zákaz činnosti na dva roky jsou v případě úplatků hodně nebo málo. Spíš málo. Nelze však v žádném případě trestat likvidací klubu nevinné.
Možná by stálo zato zvážit pro ty, kdo úplatky nabízeli, i ty, kdo s nimi souhlasili, zvýšit tresty tak, aby se do fotbalu prostě nemohli v žádné funkci vrátit. Nepochybně by si mnozí rozmysleli něco takového nabídnout nebo přijmout.
V našem fotbale totiž mnozí funkcionáři, ať svazoví nebo kluboví, zvedají prst a ústy bojují proti korupci, ale svoje slova ve skutky nemění. Něco takového, že by se sešli kluboví šéfové a skutečně se dohodli, že rozhodčím nedají ani korunu, je v Česku holou utopií. Když se na něco přijde, ať si to vyřeší disciplinárka. My ji pak na oko zatleskáme, za zády proklejeme a případně popřeme sami sebe tím, že jiná komise - odvolací, tresty změní.
Přesto je disciplinární řád ČMFS ve srovnání s obdobnými normami v Evropě hodně tvrdý. Vždyť za podobné provinění byla nedávno potrestána v Itálii Modena odečtením pěti bodů. Jednotlivci, v tomto případě hráči, však dostali až tři roky zákazu činnosti.
