Článek
V průběhu své oslnivé kariéry získal Ragulin jako jediný hokejista planety deset titulů mistra světa, třikrát se v letech 1964, 1968 a 1972 radoval z olympijského zlata a devětkrát z prvenství v ruském šampionátu. Před dvěma lety se dohodl na spolupráci se Zlínem, pro něhož pracoval jako skaut.
Rodák z Moskvy, který hrál v roce 1972 v zápasech tzv. Série století mezi Sovětským svazem a Kanadou, začínal nejvyšší soutěž v Chimiku Voskresensk. V roce 1997 byl uveden ho Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).
"Alexander Ragulin byl hvězdou mezi hokejovými obránci šedesátých let, málokterý z útočníků se s ním pustil do soubojů u hrazení nebo před brankou. Jeho smrt nás všechny hluboce ranila," konstatoval předseda IIHF René Fasel.
Fyzicky skvěle disponovaný zadák proslul tvrdou střelou a zejména svými konstruktivními a defenzivními schopnostmi. V srdcích tuzemských fanoušků navždy zůstanou zejména jeho neúprosné souboje s Jaroslavem Holíkem. Ten na něho přesto vzpomíná v dobrém.
Holík: Ragulin doplatil na neúprosný dril v mládí
"Na ledě jsme si nedarovali vůbec nic. On by se pořád jenom pral. Byl strašně silný, udělaný. Co my spolu svedli bitev," zapátral v paměti Holík v rozhovoru pro server hokej.cz. Ragulina prý naposledy viděl během juniorského mistrovství světa v Moskvě a domnívá se, že vliv na jeho předčasný odchod mohly mít i tehdejší obrovské dávky v přípravě.
"Patřil ke generaci ruských hráčů, kteří strašně trénovali, a přitom si neodpírali alkohol. Strhali ho stejně jako jiné. Když se podíváte na sestavu sborné ze šedesátých let, zjistíte, že řada hráčů už není mezi námi. Tehdejší systém se snažil z hokejistů získat maximum. Oni trénovali, podstupovali dril, a když pak přestali hrát, byli na tom mizerně. Stát se o ně nepostaral, mnozí končili v sociální nouzi," připomněl Holík nelehký osud řady někdejších sportovních idolů.
