Článek
V zákulisí se mluví o tom, že jste dostal velmi lukrativní nabídku od Omsku. Co je na tom pravdy?
Z Omsku se skutečně ozvali, ale momentálně to nemá cenu probírat, protože žádná smlouva ještě není a já se ani nerozhodl, jak vlastně odpovím.
Do kdy se musíte rozhodnout?
Nemám pro sebe stanovený žádný termín, ani na mě snad nikdo netlačí. Kde budu hrát, to je pořád s otazníkem. Zatím zvažuju všechna pro a proti.
Proč opadl zájem klubu Lev Praha?
Plusů hrát za ně bylo určitě víc, největší lákadlo pro mě představovala šance působit pod trenérskou dvojicí Jandač, Kalous. Bavil jsem se s nimi, stáli o mě. Žádné bližší námluvy už ale neproběhly a co se týká smlouvy, tak mně prostě musí dávat smysl, abych se rozhodl ji podepsat. Asi to ani pro vedení klubu nebylo něco, co by si představovali, takže ztratili zájem. Lev ale pro mě není srdeční záležitost jako třeba liberečtí Bílí Tygři.
Takže je ve hře i vaše pokračování v Liberci?
Prezident klubu Petr Syrovátko sliboval, že mi dopřeje prostor i volnost v rozhodování. Říkal, že už mají připravenou variantu na sezónu se mnou i beze mě. V rámci vřelých vztahů jim ale chci vyjít vstříc a dát vědět, jak to se mnou bude, co nejdřív.
Berete Liberec jako záložní variantu, kdybyste se nedohodl s nikým v KHL?
Takhle bych to určitě nechtěl stavět. I když budou nějaké nabídky z ciziny, tak se stejně musím rozhodnout, jestli tam vůbec chci jít, a Liberec pro mě není v žádném případě nějaká varianta B, kdyby nic nevyšlo. Nabídka z Ruska může být sebelukrativnější, ale já si musím sám rozhodnout, jestli ji přijmout.
Nad čím hlavně uvažujete?
Tak pohodlnější možnost pro mě je zůstat v Liberci. Je tam skvělé zázemí, znám všechny lidi kolem. Bylo by to všechno jednodušší. Na rovinu ale přiznám, že KHL je pro mě výzva a láká mě na konci kariéry si tam někde zahrát.
Co ale říkáte na libereckou nabídku, abyste po ukončení hráčské kariéry zaujal místo ve vedení klubu?
Už jsme předběžně domluveni. Kdybych přece jen letos odešel, tak bych se určitě vrátil zřejmě na úplně poslední sezónu kariéry do Liberce. Uvidíme, jak pak bude vypadat spolupráce, ale těšil bych se na ni, protože se už cítím jako součást libereckého hokeje.
Budete se o manažerské práci nějak radit i s bratrem Jaroslavem, který dělá v prvoligovém Berouně hrajícího výkonného ředitele klubu?
Každá zkušenost má cenu zlata. Uvidím, jaká ta moje funkce přesně bude. Hokeji sice rozumím, ale je tam spousta věcí, které se člověk musí učit. Bavil jsem se na tohle téma třeba i s Waynem Gretzkym a ten říkal: „Hraj, dokud to jde, protože pak přijde jiná doba a za chodu se učíš různé věci."
S bratrem jste si při vyhlášení Zlaté hokejky dokonce v duchu bratří Nedvědů na pódiu zahráli na kytary a zpívali jejich píseň. Jak vám to šlo?
Jo, bylo to dobrý. Hlavně celý sál se bavil, my ale neznali moc slova. Až se zlepšíme, taky vyprodáme Strahov...
Vy jste v Karlových Varech v žertu i Jágrovi radil, aby přes léto netrénoval stejně jako vy...
Myslím, že mu to prospěje. Ale ne, vážně, v Liberci jsem odehrál pětadvacet třicet minut za zápas až třikrát týdně, to pak hráč ve čtyřiceti už nemusí trénovat tolik jako ostatní. Taková porce na ledě je nejlepší přípravou. Kdybych hrál míň, tak se do toho bez tréninku nedostanu.
Takže přes léto se chystáte jen válet?
Zatím jsem to tak dělal. Vlastně hned po mistrovství světa jsme odjeli s dalšími hokejisty Martinem Ručinským a Petrem Průchou do Miami, kde mám barák, a prožili nádherné týdny. Hráli jsme golf, byli na lodi, takže hlavně zábava a relax. Posledních čtrnáct dní jsem začal trochu trénovat, až od tohoto týdne bude hokejová příprava na suchu intenzivnější.
